Vrba jíva Salix caprea

Vrba jíva je dvoudomá dřevina. Na horní fotografii jsou vedle sebe samičí a samčí kočičky. Každá kočička (jehněda) je složená z mnoha drobných kvítků, které vyrůstají ve spirále.

Sladký nektar pro hmyz je i v samičích jehnědách. Čmeláčí matka (čmelák skalní - Bombus lapidarius) na odletu z vrbového stromu se samičími jehnědami.


Samičí jehněda v detailu. Brzy na ní porostou semena. Samičí kvítky mají stopkatý, přitiskle chlupatý semeník, krátkou čnělku a dvoulaločné přitisklé blizny.


Jednotlivá samčí jehněda s pylem. Samčí kvítky mají 2 tyčinky na dlouhých, téměř lysych nitkách.


Detail průřezu samčí jehnědou. Jsou tu vidět u kvítků dvoubarevné podpůrné listeny, na bázi světlé, na konci temně hnědé až černé, dlouze bíle vousaté. Také je vidět u každého květního lůžka nektarová žlázka ve tvaru zeleného válečku.



Drobné druhy včel samotářek se dostávají k nektaru s námahou.


Vrba jíva má v buňkách 38 chromozomů (2n = 38), snadno se kříží s jinými druhy vrb ze stejné sekce se stejným počtem chromozomů.

Včela medonosná sbírá pyl na jívě.



Pískorypka časná připravuje pro svoje larvičky potravu složenou výhradně z vrbového pylu a nektaru. Na fotografii je sameček pískorypky časné.


Vrba jíva je běžný druh na celém území státu. Roste od nížin až do hor k hranici lesa. Je to dřevina značně proměnlivá, z každého semene vyrůstá originální jedinec, který se v něčem liší od svých sourozenců.
Jako všechny vrby je náročná na světlo, ale snáší boční zastínění. Na rozdíl od většiny jiných vrb snáší sucho, naopak zamokření kořenů jí poškozuje. Jíva je lhostejná ke složení půdy, roste na nejrůznějších geologických podkladech.

V době kvetení jívy často ještě napadne sníh, to ale jívovým jehnědám nevadí.

A hned při prvním oteplení se jehnědách jívy ukazují samotářské včely zednice rohaté.
Zednice rohatá (Osmia cornuta), sameček s bílými chloupky vpředu na hlavě.

Zednice rohatá (Osmia cornuta), samička s tmavou hlavou.


Jíva se rozmnožuje prakticky jenom semeny. Na rozdíl od jiných vrb se u jívy většinou nedaří množení z řízků.

V termínu rozkvětu jív se probouzejí ze zimního spánku také mohutné drvodělky.
Drvodělka fialová (Xylocopa violacea), sameček.




Včely medonosné vychovávají svoje larvičky už od zimního slunovratu v prosinci, pro jejich výživu mají v úlech zásoby z předchozího léta. Ale doplnění potravy čerstvého pylu a nektaru z jív je pro včely velmi příznivé. Včelí larvičky potřebují zejména mnoho pylu. Proto dělnice včel medonosných vidíme častěji na samčích jehnědách.
Naopak včely samotářky v době kvetení jív potřebují pro svojí výživu především sladký nektar. Hnízdečka s larvami v této době ještě nemají. Proto je vidíme častěji na samičích jehnědách jívy, kde mají menší konkurenci dělnic včel medonosných.

Jehnědy se zrajícími semeny na větvičce.

V detailu.


Vrby jívy má rád tesařík pižmový (Aromia moschata). Ve dřevě jív se vyvíjejí jeho larvy (mohou se vyvíjet i v jiných druzích vrb, vyjímečně i v jiných stromech).



Občas dělají do mladých listů dírky dřepčíci vrboví (Crepidodera aurata), kteří jsou dlouzí jen kolem 3 mm.


Rozkvetlá vrba jíva se samčími (pylovými) jehnědami.

Před dozráním semen.


Na jívě (i na dalších druzích vrb, případně topolů) se mohou vyvíjet housenky babočky osikové (Nymphalis antiopa). Na fotografii sedí dospělý motýl na smrkové větvičce.

Babočka osiková a babička paví oko sají vláhu z vlhké země. Na obrázku je dobře poznat porovnání velikosti obou druhů.

Sameček babočky paví oko provázel babočku osikovou docela dlouho. Že by měl problém najít si samičku svého druhu a tak mu voněla babočka jiného druhu? Hmyz se při vyhledávání svých partnerů orientuje především čichem. Někdy se ale stane, že třeba samička babočky paví oko sedí například přes noc těsně vedle babočky osikové a obě přitom načichnou pachem té druhé. Následně to může samečky zmást.

Babočku osikovou a také babočku paví oko na společném obrázku fotografoval Karel Netsch v Podkrušnohoří.