čeleď: Lilkovité - Solanaceae
Lilek potměchuť je vytrvalý polokeř, lodyha při bázi dřevnatí. Původní evropská rostlina. Potměchuť je JEDOVATÁ. V Praze roste nejčastěji v málo udržovaných starých a zarostlých zahradách, dokáže totiž růst ve stínu pod stromy.
Její kořeny jsou schopné prorůstat skrz staré zdivo, je obtížné ji likvidovat.

Ačkoliv je to rostlina jedovatá, za určitých okolností, třeba při nedostupnosti léků za války, může být používaná i jako léčivá. Někteří váleční zajatci vyprávěli, že to byla právě potěchuť, co jim zachránilo život v táboře, kde dlouhodobě žili bez přídělů jídla s obsahem vitaminu C.
Více o jedovatosti i léčivosti se lze dočíst na:
http://botanika.wendys.cz/index.php/14-herbar-rostlin/184-solanum-dulcamara-lilek-potmechut
V normálním životě je ale nutné využívat metody naší moderní mediciny, samoléčitelstvím se může mnoho pokazit.
Na listech potměchuti mne překvapila mandelinka bramborová, jak se tu spokojeně krmila. I když dává předost bramborám, dokáže se živit i na jiných rostlinách.
Květ z boku.
Nezralé plody.
Lilek potměchuť je původní evropský druh.