čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba lýkovcová je u nás původní jen na východní Moravě v podhůří a na horách v Karpatech. Lidi vypěstovali od druhu vrba lýkovcová celou řadu klonů. Pěstování těchto několika různých samčích klonů vrby lýkovcové je oblíbené zejména mezi včelaři.
Vrba lýkovcová kvete koncem března a začátkem dubna, nakvétá pár dnů po vrbě jívě. Vyselektované včelařské klony mají veliké jehnědy (kočičky), které rozkvétají postupně. Včelám a čmelákům i dalším druhům hmyzu poskytují mnoho nektaru a pylu po dlouhou dobu.
Vrba lýkovcová Salix daphnoides
Vrba lýkovcová, rozkvetlý strom (včelařský pěstovaný klon).
V přírodě to může být strom vysoký až 12 metrů. Přirozeně je rozšířená podél vodních toků na vápníkem bohatých náplavech. Vyžaduje propustné podloží a proudící vodu.
Naopak nesnáší u kořenů stagnující vodu (kde bývá ve vodě rozpuštěný malý obsah kyslíku), na takových místech uhyne. Nedaří se jí ani na březích rybníků.
Dobře se ale vyrovnává s dočasným přísuškem, je schopná trvale růst i v zahradách s normálně vlhkou zemí, daleko od vody.
Plané typy, rozšířené v přírodě, mívají jehnědy menší.
Často (ne vždy) mají dvouleté výhony ojíněné voskovou vrstvičkou.
Pěstované klony mají jehnědy skutečně veliké.
Se samečkem samotářské včely druhu zednice rohatá (Osmia cornuta).
Samička zednice rohaté:
A se samečkem pískorypky popelavé (Andrena cineraria).
Nebezpečí číhá všude, i na vrbových jehnědách. Pavouk skákavka dvoubarevná (Carrhotus xanthogramma) s ulovenou muškou.
Druh pavouka určila Helena Rothová.
Jarní květy vyhledávají i motýli, kteří přezimovali jako dospělci a probudili se při prvním jarním oteplení. Tady je babočka bílé C (Nymphalis c-album). Někdy se vrba stává i živnou rostlinou jejích housenek, často ale dávají samičky při kladení svých vajíček přednost jiným druhům rostlin, obvykle kopřivám.
Potom se v květnu objevují na vrbách a v jejich okolí housenky, které mohou mít na hřbetě zadečku voskově bílý pokryv.
Babočka bílé C - hlava housenky.
Listy jsou z horní strany velmi lesklé.
Na rubu mají listy sivý voskový povlak. Květní pupeny se zakládají už na podzim předchozího roku. Důležitým rozlišovacím znakem vrby lýkovcové jsou palisty, které jsou trvale srostlé s řapíkem.
Listy zůstávají na větvích zelené až do pozdního podzimu.
Nakonec listy na začátku zimy zežloutnou a opadávají společně se srostlými palisty.
Palisty v detailu.
Na vrbě lýkovcové vytváří hálky pilařka Euura acutifoliae (dříve se jmenovala Pontania acutifoliae). Je to boreomontánní druh.
16. 5. 2020 jsem na listu objevila brouka tesaříka rodu Leiopus. Má krásná tykadla.
Velkým překvapením na mojí pražské vrbě byl lišaj paví oko (Smerinthus ocellatus).
Naopak nepříjemné bylo poznání, že moje vrba má poškozenou kůru na spodní části kmene od mnoha nesytek sršňových.
Nesytka sršňová (Sesia apiformis) - sameček.
Samečkové mají hřebenitá tykadla.
V dubnu a v květnu 2020 mne na letorostech vrby překvapilo velké množství mšic a také larev slunéček.
Tady je pravděpodobně larva slunéčka sedmitečného (Coccinella septempunctata).
Larvy slunéčka východního (Harmonia axyridis) mají na hřbetní straně těla nápadné výrůstky. Barevně bývají velmi variabilní.
V červnu jsou na vrbách častí brouci rodu Clytra. Potravou dospělých brouků jsou pletiva různých listnatých dřevin, nejoblíbenější jsou vrby. Vývoj larev probíhá v hnízdech mravenců.
Na fotografii je pravděpodobně druh vrbař uhlazený (Clytra laeviuscula).
Nejnovější z rostlin
