čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Silenka nicí je na území Prahy častá rostlina, mnohdy uniká pozornosti pro své útlé rozměry. Roste hlavně na plochách pražských přírodních památek, nejčastěji na mírně zastíněných místech, obvykle kolem solitérních dubů. Je to vytrvalá trsnatá bylina. Důležitým rozlišovacím znakem od podobných druhů jsou špičaté kališní zuby. Většina květů je oboupohlavních, ale vyskytují se i jednopohlavné květy, často jsou funkčně jen samčí. Opylování zajišťují hlavně noční motýli a další hmyz s velmi dlouhým sosákem.
Na horní fotografii je květ s nápadně dlouhými třemi čnělkami.
Silenka nicí Silene nutans
Květ s pylovými prašníky.
Květenství je tvořené vstřícnými vidlany.
Květ se začíná otevírat před večerem. Na počátku rozkvetení má krátké nitky tyčinek a krátkou čnělku.
Koruna je pětičetná s dvouklanými plátky a dvouklanými úkrojky, ve dne se korunní lísty stáčejí nazpět.
Odpoledne jsem na kvítcích se stočenými korunními lístky fotografovala samotářskou včelu pelonosku hluchavkovou. Létala mezi silenkami a dokázala sosákem dosáhnout i na hluboko uložený nektar. (Oranžový pyl na nožičkách nasbírala na květech jiných druhů rostlin. Během teplých dnů totiž mělce uložený nektar v květech jiných druhů rostlin zasychá, tam dokážou včely sbírat jenom pyl, kvůli sladkému nektaru musí navštěvovat květy silenky a dalších rostlin s těžko přístupným nektarem.)
Pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes) létá překvapivě rychle, je velmi obtížné jí fotografovat. Tady je za letu před květem silenky. Dostala se do záběru před objektiv docela náhodně. (Kdo by to odhadoval, že taková baculatá včelka patří mezi nejrychleji létající hmyz.)
Při sání nektaru ze skloněného květu lze fotografovat pelonosku jedině v poloze bříškem vzhůru.
Květy s běláskem.
Na silence se nechal vyfotografovat také motýl modrásek.
Celá rostlina.
Nejnovější z rostlin
