čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae
Hlaváček jarní býval před sto roky hojný druh na mnoha pastvinách. Rostl na výslunných stepních stráních. Nyní je jeho výskyt velmi vzácný a ze svých tradičních lokalit stále ustupuje. Dokud se plochy s výskytem hlaváčků jarních udržovaly pouze pastvou ovcí a koz, tak se hlaváčkům dařilo. Hlaváček je totiž jedovatý, zvířata se mu na pastvě vyhýbala. Ale při pohybu zvířat na pastvině se často stalo, že dozrávající semena kopýtko zašláplo do země a semena mohla snadno vyrašit a dát vznik dalším rostlinám hlaváčků na lokalitě. Hlaváček jarní je vytrvalá bylina, ale po údržbě ploch motorovou sekačkou hlaváčky mizí. Po posečení lodyh se totiž hlaváčky obnovují velmi těžko. Stačí jedno chybné posečení, a hlaváčky to velmi oslabí. Po druhém posečení už hlaváčky uhynou definitivně a neobnoví se.
Hlaváček jarní Adonis vernalis
Nyní je údržba lokalit s výskytem hlaváčků obtížná. Když se okolní tráva a rostliny neposečou, tak hlaváčky začnou mizet pod starou trávou a dalším porostem, který hlaváčky udusí.
Hlaváčkům se nejlépe daří tam, kde je malá konkurence sousedních rostlin.
V době mojí návštěvy se o květy hlaváčků zajímali hlavně brouci druhu zlatohlávek huňatý.
Květ.
Hlaváčky jsem fotografovala 13. 4. 2022. A kde to bylo? To neuveřejním, lokality s výskytem vzácných rostlin je potřeba před veřejností zatajovat.
Vypadalo to tam takhle.
V sousedství hlaváčků mne tu překvapil i cvrček polní (Gryllus campestris), nedospělý jedinec. Tahle vynikající přírodní lokalita dobře vyhovuje oběma těmto vzácným druhům.
Nejnovější z rostlin
