čeleď: Růžovité - Rosaceae
Tužebník jilmový je mohutná vytrvalá bylina. Je to hojný druh na vlhkých podmáčených loukách a na březích tekoucích i stojatých vod.
Jednotlivé lodyhy rozkvétají postupně během celého léta. Včely medonosné sbírají na květenství tužebníků mnoho pylu. Pokud jsou někde v sousedství tužebníkového porostu včelí úly, tak jsou na květenství vidět včelí dělnice, které rychle pobíhají přes jednotlivé kvítky a ukládají si pyl do svých košíčků na zadních nožičkách. Vydatný zdroj pylu je důležitý pro zdraví včelstev a nenahraditelný pro jejich úspěšné přezimování.
Během letních měsíců včelaři dávají včelám cukr jako náhradu za odebraný med. Včely pak enzymaticky rozkládají sacharózu z řepného cukru na glukózu a fruktózu. Enzymy - to jsou v podstatě bílkoviny. Proto mají včelstva při zpracovávání dodaného cukru velkou spotřebu bílkovin. A zdrojem bílkovin jsou pro včelstva pyly z květů. Jenže v létě už bývá v přírodě květů nedostatek. Z našich českých druhů stromů kvete jako poslední lípa srdčitá, ta odkvétá na začátku července. Včely pak hledají květy na loukách, jenže ty bývají v létě posečené a bez květů. Pro včelstva je to důležitý zdroj pylu, pokud mají tužebníkový porost v dosahu. Naopak sladký nektar se v tužebníkových květech netvoří buď vůbec a nebo tak málo, že včely o něj zájem nemají.
Kvítky v detailu.

Pylem se živí také brouci stehenáči - stehenáč nahnědlý (
Oedemera podagrariae), sameček.
Lodyha s nedozrálými plody.

Tužebník jilmový na břehu Vltavy mezi jinými vlhkomilnými rostlinami (vlevo vyrůstá mladá olše).