čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae
Čemeřice nejsou v Čechách původní rostliny, ale v posledních letech se často šíří v okolí hřbitovů nebo zahrádek. Vyrůstají na zastíněných místech v lesním podrostu, jsou ze semen pěstovaných zahradních čemeřic. Zahradní kultivary lidé vytvářejí hlavně křížením různých druhů a poddruhů původních planých čemeřic. Základem pro šlechtění je nejčastěji čemeřice východní (Helleborus orientalis). Ta bíle kvetoucí pochází z Turecka, její barevné poddruhy z Kavkazu. Výpěstky bývají označované jako Helleborus hybridus.
V Praze kvetou čemeřice už od začátku března nebo i dřív. V této době bývá ještě chladno a hmyz nelétá. Proto většina semen vzniká samoopylením.
Každá rostlina, která vyrostla ze semene, je originál, který se liší barvou a vzorem květů od jiných čemeřic v okolí.

Čemeřice mívají květy skloněné dolů. Tím si chrání citlivé části květu před rozmary počasí.

Některé květy se podobají poddruhu
Helleborus orientalis subsp.
abchasicus.

Dokáží růst i ve stínu ve křoví.

Občas se najdou v lese i čemeřice se zelenými květy. Pravděpodobně mají geneticky blízko ke druhu čemeřice zelená (
Helleborus viridis).

A jak odhaduji, že to bude s čemeřicemi v pražských lesích v budoucnu? Asi špatně. Pražské lesy brzy zmizí pod narostlým břečťanem. Zatímco ve městech mezi činžáky je pěstování pnoucích dřevin potřebné, v okolních lesích hrozí katastrofou.

Na poslední fotografii čemeřice je dobře vidět složení květu. Kališní lístky jsou barevné a nahrazují květní korunu. Vlastní koruna je tvořená kruhem malých trubkovitých lístků, které jsou přeměněné na nektaria. Tyčinek je mnoho. Uprostřed květu jsou vidět pestíky.