čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub letní patří k našim nejmohutnějším dřevinám, dožívá se asi 500 roků (pokud má v životě štěstí a lidi ho nepokáceli na výrobu trámů).
Má silný kůlový kořen, nedochází proto k vývratům. Je náročný na dostatek světla.
Rozlišují se dva ekotypy. Běžně rozšířený typ má velké nároky na vláhu, snáší jarní záplavy. Roste v lužních lesích, bývá vysazován na hráze rybníků.
Druhý typ má schopnost růst na mělkých, v létě silně vysýchavých půdách - tady má nízký a křivý vzrůst.
V dřívějších stoletích měly žaludy velký význam jako krmivo pro domácí vepře i pro další domácí zvířata. Dnes už je to hodnotné krmení jen pro mnoho druhů divoké zvěře.
Pohled do koruny památného dubu v jižních Čechách.
Dub letní v období květu.

Nápadné jsou samčí prašníky. Naopak květy, ze kterých vyrostou žaludy, jsou maličké, na zdejší fotografii jsou červené.
Na dubech vytvářejí různé hálky mnohé druhy žlabatek.
Úroda žaludů.
Na listech dubů se často objevuje napadení houbovým padlím. Hyfy a spory padlí seškrabávají brouci, slunéčka druhu
Psyllobora vigintiduopunctata.
V dutinách starých stromů a v jejich ztrouchnivělých kořenech vzácně žijí brouci nosorožíci.
Nosorožík kapucínek (
Oryctes nasicornis), sameček.

V Čechách je nosorožík kapucínek nejmohutnější ze všech zdejších brouků. Někteří tesaříci jsou ještě delší, ale ti jsou štíhlí, nosorožík kapucínek je ve srovnání s nimi těžká váha.
Brouk nosorožík kapucínek na ruce.

Brouka nosorožíka kapucínka jsem s fotoaparátem zastihla v sousedství pražské Stromovky. Bylo to vzácné setkání. Naši nosorožíci jsou totiž aktivní večer za soumraku a v noci, ve dne jsou ukrytí a neviditelní.

Hlava nosorožíka v detailu.