čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub zimní roste většinou na místech s nedostatkem vláhy, na suchých lesostepních stanovištích a na skalnatých podkladech. Je častý na chudých, kyselých a mělkých půdách.
Listy má zřetelně řapíkaté. Plody v paždí listů jsou obvykle přisedlé, vyjímečně na stopkách ne delších než 1 cm.
Dub zimní Quercus petraea
Ačkoliv je podle dubů pojmenován měsíc duben, rašení listů a květů dubů bývá vidět až ke konci dubna.
Zjara jsou na dubech nápadné samčí jehnědy, ze kterých bude vítr uvolňovat mnoho pylu. Dubový pyl ale nebývá pro většinu lidí nepříjemný alergen, pyly z jiných stromů jsou agresivnější.
Na větvičkách se od jara až do podzimu vyskytují mšice z rodu medovnic, o které se starají mravenci.
Mravenec na mladém dubovém letorostu v době kvetení dubu.
Na podzimní fotografii je medovnice dubová (Lachnus roboris).
V Praze 6 jsou k vidění bohaté porosty dubu zimního např. na prudkých skalnatých svazích kolem Nebušické skály v Divoké Šárce.
Dub zimní nad Nebušickou skálou. Foto 7. 10. 2016 při západu slunce.
Nedozrálý žalud.
List v protisvětle.
Na listech jsou často hálky žlabatky hráškové.
Na skále v Divoké Šárce, v podzimním zbarvení.
Duby pod vrcholem Nebušické skály v podzimní barvě a deštivém počasí..
Lidi vyšlechtili řadu kultivarů, které se rozmnožují pouze roubováním.
V pražské Stromovce je krásný kultivar Purpurea, který má zjara červené listy, na podzim je tmavý.
Nejnovější z rostlin
