čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub zimní roste většinou na místech s nedostatkem vláhy, na suchých lesostepních stanovištích a na skalnatých podkladech. Je častý na chudých, kyselých a mělkých půdách.
Listy má zřetelně řapíkaté. Plody v paždí listů jsou obvykle přisedlé, vyjímečně na stopkách ne delších než 1 cm.
Dub zimní Quercus petraea
Na větvičkách se od jara až do podzimu vyskytují mšice z rodu medovnic, o které se starají mravenci.
Mravenec na mladém dubovém letorostu v době kvetení dubu.
Na podzimní fotografii je medovnice dubová (Lachnus roboris).
V Praze 6 jsou k vidění bohaté porosty dubu zimního např. na prudkých skalnatých svazích kolem Nebušické skály v Divoké Šárce.
Dub zimní nad Nebušickou skálou. Foto 7. 10. 2016 při západu slunce.
Nedozrálý žalud.
List v protisvětle.
Na listech jsou často hálky žlabatky hráškové.
Na skále v Divoké Šárce, v podzimním zbarvení.
Duby pod vrcholem Nebušické skály v podzimní barvě a deštivém počasí..
Lidi vyšlechtili řadu kultivarů, které se rozmnožují pouze roubováním.
V pražské Stromovce je krásný kultivar Purpurea, který má zjara červené listy, na podzim je tmavý.
Nejnovější z rostlin
