čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba náhrobní je klon, který patří k nejčastěji pěstovaným vrbám. Vznikl na přelomu 19. a 20. století, pravděpodobně jako výsledek hybridizace mezi vrbou bílou cv. Tristis a převislou vrbou babylonskou.
Na podzim má listy zelené až do prvních mrazů, potom teprve začne žloutnout. (Horní fotografie 28.11. 2016)
Tak se dá na podzim rozlišit od svého rodičovského druhu převislé vrby bílé, která má vegetační dobu trochu kratší.
Smuteční vrba bílá, cv. Tristis, zřejmě kdysi vznikla samovolně a byla objevená ve Francii kolem roku 1815.
Vrba náhrobní Salix x sepulcralis
(Původní divoce rostoucí vrba babylonská s nepřevislými větvemi pochází z oblasti od Japonska přes Čínu až do východního Turkestánu. V podmínkách ČR není mrazuvzdorná. V Evropě se pěstuje řada kultivarů vrby babylonské, u nás se vysazují hlavně takové, co vznikly zkřížením s vrbou bílou.)
Vrby jsou dvoudomé dřeviny. U tohoto klonu vrby náhrobní jsou pouze samčí exempláře. V případě této vrby ale občas dochází ke vzniku oboupohlavných jehněd. Prý je to způsobeno sáním roztočů. Tak či onak - rozlišování kultivarů smutečních vrb je obtížné a člověk se snadno splete, zejména když stejný strom má v jehnědách některý rok jen samčí květy a další rok mu v jehnědách dozrává chmýří jako u semen.
Tenké větvičky neudrží svojí váhu, proto visí dolů. Jehněda na obrázku se ale snaží růst směrem vzhůru.
Rozkvetlé vrby u nádrže Džbán 6. 4. 2016.
Ve dřevě vrb, ale i topolů a dalších listnatých stromů, občas žijí housenky drvopleně obecného (Cossus cossus). Obvykle vedou skrytý život hluboko ve dřevě. Někdy se ale rozhodnou kmen stromu opustit a pak si spřádat kokon někde v blízkosti.
Housenky drvopleně obecného jsou nápadně veliké.
Nejnovější z rostlin
