čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Modřín opadavý patří v pražských lesích k nejkrásnějším stromům. Bohužel jsou obvykle vysazené velmi hustě, a to jim nesvědčí, zastíněním trpí. Modříny jsou velmi náročné na světlo.
V Divoké Šárce se pravděpodobně sám uchytává v sutích mezi skalami, kde je přirozeně omezená konkurence jiných dřevin.
V evropské přírodě je modřín původní na horách (v podhůří). V Alpách a Karpatech často tvoří horní hranici lesa. Náš jesenický modřín dokáže růst i ve směsi s jinými dřevinami, přecejen snáší slabé zastínění.
Modřín opadavý Larix decidua
Na krátkých výhoncích jsou jehlice směstnané do svazečků.
Modříny jsou zajímavé zjara při rašení jehličí. Samičí šištice bývají karmínově červené nebo hnědočervené, ale mohou být i zelenavé.
Nedozrálé samčí šištice jsou zelené.
Samčí šištice s pylem jsou žlutavé, převislé.
Pylová zrna jsou bez vzdušných váčků. Pro včely medonosné má modřínový pyl malou výživnou hodnotu, přesto ho občas včely sbírají.
Na modřínech ale během vegetační sezony žijí 3 druhy producentů medovice, a to
medovnice černoskvrnná - Cinara laricis
medovnice modřínová - Cinara laricicola
medovnice prýtová - Cinara kochiana
Na podzim zůstává jehličí modřínů dlouho zelené, začíná žloutnout až koncem listopadu.
V zimě jsou modříny bez jehličí. Dají se ale na nich fotografovat havrani.
Modřínová větev se šiškami a havranem.
Strom obalený zimní jinovatkou.
Modřínové dřevo je kvalitní, má dobrou trvanlivost i pod vodou.
Modříny v parku Hvězda, zobrazené perspektivou fotoaparátu.
Různé, navzájem podobné druhy modřínů rostou po celé severní polokouli. V pražských parcích je občas k vidění modřín japonský (Larix kaempferi), a to nejen základní druh, ale zahradníci prodávají i mnoho kultivarů, odvozených od modřínu japonského. Pyl modřínů odnáší vítr daleko, samovolně může docházet k vzájemnému křížení různých druhů modřínu.
Šišky modřínu japonského mají plodní šupiny na okraji zpět zavinuté.
Nejnovější z rostlin
