čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Cedr himalájský se velmi podobá modřínu, ale je stálezelený. Na fotografii je zasněžená spodní větev, aby bylo vidět, že jehličí před zimou neshazuje.
Pochází z indické a kašmírské části Himaláje, přirozeně roste i v Afganistánu. Nyní je to ve světě často pěstovaný okrasný jehličnan. Ve své původní vlasti vytváří řadu klimatypů, různě odolných k mrazu. K nám do ČR se často dovážely výpěstky, které měly původ v teplých oblastech, a pak při tuhých zimách zmrzly. Proto jsou u nás k vidění pouze mladší jedinci tohoto druhu.
Cedr himalájský Cedrus deodara
Jehličí může být zelené nebo mírně sivé.
Skupina mladých cedrů himalájských v Botanické zahradě v Praze v Troji. (V pozadí jsou vzrostlé borovice).
Jeden je na sluníčku, ostatní už jsou v podvečerním slunci ve stínu.
Všechny druhy cedrů kvetou napodzim. Ale cedr himalájský je zvyklý na dlouhou vegetační dobu, proto u nás má snahu vykvést tak pozdě, až mu obvykle květy dřív namrznou, než stihnou vyrůst. V roce 2012 se koncem listopadu vyjímečně povedlo, že v trojské botanické zahradě cedry úspěšně vytvořily samčí jehnědovité šištice, ze kterých se vysypávalo mnoho pylu. Překvapilo mne, jak jsou veliké.
V loňském roce se tu cedry taky snažily kvést, ale nepovedlo se, samčí šištice s pylem dřív zamrzly než vyrostly a zůstaly na větvích zakrnělé.
Celý strom v trojské botanické zahradě (možná je to největší jedinec, jaký v Praze máme). Je tu vysazen mezi vzrostlými borovicemi, cedru himalájskému mírné zastínění prospívá.
Nejnovější z rostlin
