čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Cedr atlaský přirozeně roste v pohoří Atlas v Maroku a Alžírsku. U nás v Praze se tenhle druh ukázal jako dobře prosperující a zimní mrazy snáší dobře. Na starších stromech už rostou šišky s klíčivými semeny (některý rok je klíčivost semen špatná, jiný rok jsou kolem starších stromů stovky mladých semenáčků).
Ještě před pár desetiletími lidi u nás cedry většinou neznali, i když v Praze roste několik starých cedrových stromů. Nyní se v českých zahradách hodně pěstují jako okrasné jehličnany.
Na horní fotografii je cedrová větev v červnu.
Šišky se vyvíjejí 1,5 roku. Cedry kvetou na podzim, ze šišek se uvolňují zralá semena na konci zimy až v přespříštím roce.
Pohled na silné větve a do koruny starého cedru atlaského na Žižkově.
Ještě větší cedr roste v Praze 10 blízko Třebešína.
Má skutečně mohutný kmen.
Jeho šišky se rozpadají na stromě, dole ve sněhu se dají ze šišek najít pouze plodní šupiny a semena.
Bylo vyšlechtěno hodně kultivarů, oblíbené jsou typy se stříbřitými jehlicemi. Ty se ovšem musí roubovat, buď na semenáče cedru atlaského, nebo ho zahradníci roubují na modřín. V jižních zemích roubují kultivary na semenáče cedru himalájského, u nás ovšem nelze jeho semena získat - a taky je sotva vhodné roubovat na podnož takového druhu, který je u nás málo mrazuvzdorný.
Zatím se mi nepovedlo dostat se s fotoaparátem blízko ke zralé šišce, fotka šišky, která se otevírá, není nejlepší. Časem snad nahradím lepší fotkou.
Cedr atlaský, původní druh, má jehličí spíš šedozelené. Na fotografii jsou zralé prašníky.
Stříbrné jehlice se zahradníkům líbí nejvíc.
A taky roubují všelijaké růstové anomalie, tady je převislý typ v Botanické zahradě v Praze v Malešicích.
Podobným druhem je cedr libanonský (Cedrus libanii), který přirozeně roste v Libanonu a okolí na vápencových pohořích, někdy i v nadmořských výškách až 2000 m. U nás v Praze je k vidění málo. Mladé stromy cedru libanonského jsou např. v Botanické zahradě v Praze v Troji. Má trochu větší šišky, a ve srovnání s cedrem atlaským taky trochu zelenější jehličí.
Samčí šištice s pylovými prašníky v říjnu.
Kultivar se stříbrnými jehlicemi.
Vítr rozfoukává kolem samčích šištic mnoho pylu.
V evropských zahradách, kde vedle sebe rostou různé druhy cedrů (a jejich kultivarů), může docházet ke vzájemnému křížení. Pak se stává, že když zahradník vyseje semena původem z jediné šišky, vzejdou mu odlišní jedinci.
Zasněžená cedrová větev s jehličím a se šiškou.