od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub zimní roste většinou na místech s nedostatkem vláhy, na suchých lesostepních stanovištích a na skalnatých podkladech. Je častý na chudých, kyselých a mělkých půdách.
Listy má zřetelně řapíkaté. Plody v paždí listů jsou obvykle přisedlé, vyjímečně na stopkách ne delších než 1 cm.
od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub velkoplodý pochází ze Severní Ameriky. U nás je občas pěstován v parcích.
Foto 1. 10. 2016 Praha Stromovka
Zajímavostí jsou nejen veliké listy, ale zejména mohutná huňatá číška, ve které je žalud ukrytý.
Proto v původní vlasti ho pojmenovávají "žalud v kožichu".
od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub letní patří k našim nejmohutnějším dřevinám, dožívá se asi 500 roků (pokud má v životě štěstí a lidi ho nepokáceli na výrobu trámů).
Má silný kůlový kořen, nedochází proto k vývratům. Je náročný na dostatek světla.
Rozlišují se dva ekotypy. Běžně rozšířený typ má velké nároky na vláhu, snáší jarní záplavy. Roste v lužních lesích, bývá vysazován na hráze rybníků.
Druhý typ má schopnost růst na mělkých, v létě silně vysýchavých půdách - tady má nízký a křivý vzrůst.
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Hořčice setá (bělohořčice) se pěstuje na polích pro sklizeň semen i na zelené hnojení.
A je to významná včelařská rostlina. Kvete od června (některé rannější odrůdy mohou kvést i dřív). V této době už je příznivé počasí, včely neomezuje chladno, jako bývá v dubnu při kvetení řepky. Včelám prospívá i to, že při pěstování hořčice se používá mnohem méně pesticidů než je zvykem u jiných polních plodin.
Včelí med, získaný z nektaru z květů řepky, má světlou barvu, a brzy po vytáčení krystalizuje, stane se bílým jako sádlo. To není závada, naopak rychlá krystalizace tohoto medu ukazuje na dobrou kvalitu s nízkým procentem vody v medu.
od Hanka
čeleď: Hvědnicovité - Asteraceae
Hvězdnice zlatovlásek rozkvétá na suchých jižních stráních kolem vltavských skal až na začátku září. Je zvláštní, že ačkoliv je velmi sucho, hvězdnice zlatovlásek má pořád v květech dostatek nektaru pro hmyz. Zejména motýli její květy vyhledávají.
Je to vytrvalá bylina, většinou s větveným oddenkem.
od Hanka
čeleď: Konopovité - Cannabaceae
Chmel otáčivý je vytrvalá dvoudomá liána. Je pěstovaná už od dávných století. V minulosti lidé využívali chmel mnohem častěji než dnes, přidával se do mnoha jídel. Má totiž bakteriostatické a konzervační účinky - v dobách bez elektrických ledniček bylo velmi důležité, že chmel pomáhal udržovat jídla po nějakou, alespoň krátkou dobu nezkažená.Na místech s dostatkem živin a spodní vody snadno zplaňuje.
Koncem srpna a v září upoutává pozornost kolem potoků a řek.
od Hanka
čeleď: Hvědnicovité - Asteraceae
Zlatobýl kanadský je severoamerický druh, často pěstovaný v parcích a zahradách. Snadno zplaňuje a stává se expanzivním plevelem. Vítr roznáší jeho semena na velké vzdálenosti. Další vlnu expanze zajišťuje jeho úporný klonální růst.
Pro blanokřídlý hmyz je to ale rostlina velmi užitečná. Kvete koncem srpna a v září, tedy v době, kdy jsou ostatní byliny většinou zaschlé, odkvetlé, a mají jen semena. Proto na květech zlatobýlů se soustřeďuje mnoho druhů hmyzu.
od Hanka
čeleď: Netýkavkovité - Balsaminaceae
Netýkavka žlaznatá pochází ze západní Himaláje. U nás je hodnocená jako invazní rostlina. Protože je to ale rostlina jednoletá, je její nebezpečnost mnohem menší než u vytrvalých invazních druhů.
Květy mohou být tmavě červenofialové, ale taky bývají v různých odstínech růžové nebo i skoro bílé.
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Bělotrn kulatohlavý je statná, vytrvalá bylina. V dobrých podmínkách schopná vyrůst do výšky až 260 cm, obvykle ale mnohem méně. Snadno se šíří na neudržované plochy, např. na silniční a železniční náspy. Včely medonosné i další druhy hmyzu bělotrn vyhledávají a milují.
Ve Středozemí a ve stepních a polopouštních oblastech Asie roste více než 150 různých druhů bělotrnů.
Některé druhy bělotrnů se pěstují v zahradách jako okrasné rostliny.
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Pcháč šedý je vytrvalá bylina. Roste na vlhkých loukách, v příkopech, kolem potoků. Snáší dobře jak záplavy, tak i delší vyschnutí. Ve Středočeském kraji je to hojnější druh, na území Prahy je spíš vzácný. Kvete od července, lodyhy mohou být až 150 cm vysoké, po pokosení znovu vyráží květní lodyhy, a to i opakovaně, ale potom už je výrazně nižší.
Včely medonosné, čmeláci, motýli a další druhy mají pcháč šedý v lásce.