od Hanka
čeleď: Vřesovcovité - Ericaceae (dříve borůvkovité - Vacciniaceae)
Borůvka černá dává lidem naše lesní ovoce. Zatímco plody všichni dobře znají a lidé je sbírají v době školních prázdnin, květy borůvky mezi veřejností už tak známé nejsou.
Borůvky černé rostou na kyselých a živinami chudých půdách a na rašeliništích. Mají vyšší nároky na vláhu, snesou i silně podmáčené půdy. Borůvky jsou u nás hojné ve středních a vyšších polohách, na horách jsou zcela běžné. U nás na horách a v podhůří se specializuje na sběr nektaru a pylu z borůvek (také z brusinek) pískorypka severská (Andrena lapponica). Tu se mi zatím fotografovat nepodařilo. Na následujících fotografiích je na květech borůvek pískorypka ryšavá (Andrena fulva).
Květy borůvek a pískorypku ryšavou fotografoval Radim Herman.
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Čilimník řezenský je keřík s plazivým pokrouceným kmínkem. Roste na výslunných stráních, na mělkých kamenitých půdách. Je odolný vůči suchu. Bývá na horních hranách svahů, kde ho kvůli mělké půdě a suchu nepřerůstají jiné druhy rostlin.
Květy jsou dlouhé až 20 mm. Nektar je v květech uložený hluboko, většina našich druhů hmyzu nemá tak dlouhý sosák a k nektaru normálně nedosáhne. Místo toho se ale někteří naučili vykusovat květy z boku a pašovat si nektar bez toho, že by květy opylovali.
od Hanka
čeleď: Cistovité - Cistaceae
Devaterník šedý je drobný polokeř. Je to teplomilný, suchomilný a vápnomilný druh. Roste na skalách a na skalních stepích. V Čechách se vyskytuje vzácně, jen v Českém krasu na Karlštejnsku a v oblasti Radotínského a Prokopského údolí v Praze a v okolí Roudnice nad Labem.
Jeho květy rády navštěvují samotářské včely pískorypky. Během chladných jarních dnů využívají pískorypky okolnosti, že na suchých, k jihu obrácených skalách je tepleji než na jiných loukách nebo vysoko na stromech. Pískorypky nejsou schopné létat při chladném počasí, jsou závislé na teplotě okolí a na možnosti zahřát si letové svaly v hrudi na slunci.
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Tařinka horská je drobná vytrvalá bylina. Roste na výslunných skalnatých stráních, na kamenitých půdách bazických až mírně kyselých podkladů. Je častá v dolním Povltaví i jinde v okolí Prahy.
Její květy hojně vyhledávají včely medonosné.
od Hanka
čeleď: Pryšcovité - Euphorbiaceae
Pryšec chvojka je vytrvalá trsnatá bylina. Velmi dobře snáší sucho. Často roste na kamenitých půdách. V Praze je to častá bylina v okolí skal na plochách přírodních rezervací a přírodních památek. Má tenké čárkovité listy.
Na jeho květech hmyz sbírá nektar a pyl. Pryšec chvojka kvete ve druhé polovině dubna a na začátku května. Na některých lokalitách je v tomto termínu pryšec chvojka jedinou kvetoucí rostlinou. V době jeho kvetení totiž bývají trnky už odkvetlé a naopak další druhy stepních bylin mají teprve poupata. Pro blanokřídlý hmyz je pryšec chvojka významnou rostlinou.
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Borovice rumelská patří do skupiny borovic s pěti jehlicemi ve svazečku. Přirozeně je rozšířená v pohořích v jižní Evropě. Vzhledem se podobá borovici vejmutovce, na rozdíl od ní je ale borovice rumelská velmi odolná vůči nemocem i vůči dalším nepříznivým vlivům jako je třeba znečištěné ovzduší. Proto je u nás vhodnou dřevinou pro vysazování do parků ve městech. Lidem poskytuje i kvalitní dřevo. V hospodářských lesích se ale nevysazuje, protože přirůstá dost pomalu.
Střední plodní šupiny v šiškách jsou široké až 20 mm. Proto jsou šišky borovice rumelské širší než podobné šišky borovice velmutovky, která má plodní šupiny široké jen 10 až 14 mm.
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Borovice limba je vysokohorská dřevina. V přírodě je rozšířená v Alpách, ve Vysokých Tatrách a v Karpatech. Roste pomalu, nanejvýš vyrůstá do výšky 18 metrů, vyjímečně až 25 metrů. Pro svojí odolnost k mrazu a k houbovým chorobám je oblíbená jako okrasný strom a bývá vysazovaná i v nižších polohách.
Patří do skupiny borovic s pěti jehlicemi ve svazečku.
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Jedle bělokorá je naše původní evropská jehličnatá dřevina. V dřívějších stoletích u nás patřila k nejčastějším lesním druhům. Jedlové dřevo je dobře trvanlivé pod vodou, kdysi z něj lidé např. dělali potrubí pro vypouštění rybníků. Dřevo mělo časté využití jako stavební.
Ve 20. století ale došlo ke značnému odumírání jedlí. Způsobovalo to znečištěné ovzduší a další nepříznivé vlivy, mezi nimi také jiné způsoby hospodaření v lesích.
V lesích Prahy 6 je jedle bělokorá na vhodných místech opět často vysazovaná. Je možno jí vidět v oboře Hvězda a v Divoké Šárce, ale pouze mladé stromy.
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka lesní patří spolu se svými příbuznými do podsekce Rostratae. Druhy z této podsekce vytvářejí květonosnou lodyhu. Do této podsekce patří větší počet druhů violek. V Praze jsou z nich nejhojnější kromě violky lesní také violka psí (Viola canina) a violka Rivinova (Viola riviniana). Violky z této podsekce jsou schopné se mezi sebou křížit, v některých kombinacích vytvářejí na lokalitách i početné hybridní roje.
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka vonná pochází ze Středomoří. Je u nás oblíbená pro časně jarní květení a vonné květy, proto začala být pěstovaná už od středověku. Semena pěstovaných rostlin rozšiřují do okolí mravenci.
Violka vonná se v přírodě často kříží s jinými druhy violek z podsekce Viola. Nejsnadněji se dokáže křížit s naší domácí violkou srstnatou (Viola hirta). Jejich potomstvo je schopné dalšího sexuálního rozmnožování mezi sebou nebo s kterýmkoliv rodičovským druhem nebo i s jiným druhem violek ze sekce Viola - např. s violkou chlumní (Viola collina). Vzniklé hybridní roje často úplně vytlačují rodičovské druhy z původní lokality. Takové rostliny violek se mohou vzhledem velmi podobat druhu violka vonná, ale většinou mají květy nevonné.