Rostliny Seznam
Bledule jarní Leucojum vernum
od Hanka
čeleď: Amarylkovité - Amaryllidaceae
Bledule jarní ukazuje svoje květy na začátku března, někdy už i koncem února. Počasí bývá v této době velmi proměnlivé, často i znova nasněží. Proto mají květy bledulí tvar jako zavěšený zvoneček, který si proti sněhu a mrznoucímu dešti chrání nejdůležitější a nejcitlivější části květu uvnitř pod okvětními lístky. Pokud se některý den oteplí, zalétávají do jejích květů dělnice včel medonosných. Ostatní druhy hmyzu se probouzejí ze zimního spánku nejdříve až o týden nebo dva později.
Bledule jarní je náš původní druh. Nejlépe se jí daří v lužních lesích a podél vodních toků. Lidé ji také často pěstují v zahrádkách.
Mandloň nízká Prunus tenella
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mandloň nízká dorůstá do výšky jen kolem 0,3 m až 1 metr, jen vyjímečně víc. Do okolí se rozšiřuje velkým množstvím kořenových výmladků. V ČR je původní jen na jižní Moravě, v přírodě se vyskytuje v mnoha stepních oblastech v jihovýchodní Evropě a ve střední Asii, na Kavkazu a v západní Sibiři. Je to u nás často pěstovaný okrasný keř v zahradách. Hodí se na zpevňování suchých výslunných svahů, má ráda vyšší obsah vápníku v zemi.
Plody má hořké a jedovaté.
Včely sbírají ve květech nektar a žlutý pyl. V době kvetení bývá na mandloni nízké velmi mnoho včel, je to jejich velmi oblíbený keř. Pouze je škoda, že mandloň nízká kvete krátkou dobu, jenom asi týden.
Ostrožka stračka Consolida regalis
od Hanka
čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae (dříve čemeřicovité - Helleboraceae)
Ostrožka stračka je jednoletá bylina. V minulosti rostla hlavně jako plevel v obilí, nyní bývá jen na okrajích polí a podél cest, je častá na skládkách zemin. Je hojná pouze v teplých oblastech.
Celá rostlina je jedovatá!
Jako opylovatelé bývají na květech ostrožky dělnice druhu čmelák zahradní, i další druhy včel samotářek. Včely medonosné se o ostrožku stračku obvykle nezajímají.
Jetel rolní Trifolium arvense
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Jetel rolní je jednoletá nebo dvouletá bylina. Roste na suchých stráních, na chudých nevápnitých půdách, je spolehlivým ukazatelem špatného obsahu živin v zemi. Květní hlávky jsou nejdřív kulovité, později se protahují a mají válcovitý tvar. Jsou složené z mnoha kvítků, květní koruna je bělavá nebo růžová, kratší než kalich. Květní kalichy jsou hustě chlupaté, kališní cípy jsou nápadně pérovitě chlupaté.
Svída krvavá Cornus sanguinea
od Hanka
čeleď: Dřínovité - Cornaceae
Svída krvavá je původní evropský druh. Je to keř, který může být vysoký 3 metry, vyjímečně až 5 metrů, obvykle je obklopený množstvím kořenových výmladků. Je to velmi přizpůsobivá dřevina, dokáže růst i na podmáčených podkladech právě tak dobře jako na mělkých vysýchavých půdách. Může růst na vápencích i na kyselých horninách. V zimních měsících je svída krvavá nápadná díky svému temně červenému proutí. Zahradníci vyšlechtili řadu kultivarů s jinými výraznými barvami letorostů.
Květy svídy krvavé navštěvují včely medonosné a další druhy včel samotářek.
Hlošina úzkolistá Elaeagnus angustifolia
od Hanka
čeleď: Hlošinovité - Elaeagnaceae
Hlošina úzkolistá je původní v rozsáhlé oblasti od východního Středomoří až po Čínu. U nás bývá pěstovaná jako strom, který může být až 10 m vysoký, někdy jen jako keř. Často ji mohou podrůstat kořenové výmladky, a následkem toho potom vytvoří neprostupnou houštinu. Protože se jedná o druh, který je v ČR nepůvodní a je schopen se nepříjemně rozrůstat, tak se u nás nehodí pro vysazování v přírodě. Je to ale vhodný keř do středních dělících pásů na dálnicích, protože umí růst i na zasolených půdách. Na kořenech má symbiotické bakterie, které přeměňují vzdušný dusík na sloučeniny vhodné pro výživu stromu.
Pámelník bílý Symphoricarpos albus
od Hanka
čeleď: Zimolezovité - Caprifoliaceae
Pámelník bílý pochází ze Severní Ameriky. Je to hojně odnožující keř, v dobrých podmínkách může vyrůst až 2,5 metru vysoko. Obvykle je ale nižší, na suchých půdách bývá vysoký kolem jednoho metru. Je to odolný druh, který se dokáže přizpůsobit a růst a na nejrůznějších typech stanovišť.
Pámelník bílý je včelařsky významný keř. Začíná kvést v červnu, a rozkvétá postupně až do počátku mrazivých dnů koncem podzimu. Květy jsou zdrojem nektaru a nenahraditelného pylu v období, kdy jsou ostatní dřeviny odkvetlé a bývá o květy nouze. Při vycházkách do lesů jsou často vidět zbytky živých plotů z pámelníků. Obvykle je to na místech, kde v minulých desetiletích bývalo stanoviště včelích úlů.
Jehlice trnitá Onosis spinosa
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Jehlice trnitá je vytrvalá bylina. V Praze a okolí se vyskytuje roztroušeně, zejména na křovinatých stráních a bývalých pastvinách, ale jen na hlubších půdách.
Upoutává pozornost svými krásnými květy, ale je nepříjemná kvůli tuhým trnům.
Na květech jsou často vidět čmeláci, zejména čmelák rolní. Ostatní včely dávají přednost květům jiných druhů rostlin.
Kopretina Leucanthemum sp.
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Kopretina je rod rostlin, který v poslední době odborníci rozdělili na větší počet navzájem podobných druhů a poddruhů. Ve starší literatuře bývalo uváděné jméno kopretina bílá (Chrysanthemum leucanthemum) společně pro několik druhů.
Nyní platí jméno kopretina bílá (Leucanthemum vulgare) pouze pro základní diploidní typ (2n = 18). Je to výrazně teplomilný druh.
V české přírodě je od nížin až do hor nejrozšířenější druh kopretina irkutská (Leucanthemum ircutianum) s dvojnásobným počtem chromozomů (2n = 36).
Kopretiny rostou jako dvouleté nebo krátce vytrvalé byliny.
Třezalka tečkovaná Hypericum perforatum
od Hanka
čeleď: Třezalkovité - Hypericaceae
Třezalka tečkovaná je statná vytrvalá bylina. Svůj název získala kvůli černým tečkovitým žlázkám na listech a na korunních lístcích. Tmavé žlázky obsahují červenofialové barvivo hypericin, po požití většího množství u zvířat i u lidí způsobuje zvýšenou citlivost ke slunečnímu záření.
Na květech třezalky tečkované jsou často vidět včely a čmeláci, kteří po květech rychle běhají a sbírají pyl. Květní nektar třezalka tečkovaná nevytváří.