Rostliny Seznam
Rozrazil rezekvítek Veronica chamaedrys
od Hanka
čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae (dříve krtičníkovité - Scrophulariaceae)
Rozrazil rezekvítek je vytrvalá bylina. Je to velmi častý druh na loukách a v městských trávnících.
Jeho kvítky vyhledává celá řada drobných druhů hmyzu.
Pavlovnie plstnatá Paulownia tomentosa
od Hanka
čeleď: Pavlovniovité - Paulowniaceae (dříve krtičníkovité -Scrophulariaceae)
Pavlovnie plstnatá pochází z horských oblastí jihovýchodní Číny. Je to strom, který v dobrých podmínkách může vyrůst až do výšky 20 m, v podmínkách ČR jsou ale k vidění mnohem menší jedinci. Je to velmi rychle rostoucí dřevina. V přírodních podmínkách ČR má ale potíže se zimními mrazy i s jarními výkyvy počasí.
Silenka nicí Silene nutans
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Silenka nicí je na území Prahy častá rostlina, mnohdy uniká pozornosti pro své útlé rozměry. Roste hlavně na plochách pražských přírodních památek, nejčastěji na mírně zastíněných místech, obvykle kolem solitérních dubů. Je to vytrvalá trsnatá bylina. Důležitým rozlišovacím znakem od podobných druhů jsou špičaté kališní zuby.
Většina květů je oboupohlavních, ale vyskytují se i jednopohlavné květy, často jsou funkčně jen samčí. Opylování zajišťují hlavně motýli. Blanokřídlý hmyz si květů silenky nicí prakticky nevšímá.
Na horní fotografii je květ s nápadně dlouhými třemi čnělkami.
Mateřídouška panonská Thymus pannonicus
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Mateřídouška panonská je častý druh na plochách přírodních památek Prahy 6. Zdá se, že jejímu šíření napomáhá i pastva ovcí a koz. Samotná mateřídouška jim nějak nechutná, tu téměř nepoškozují, a naopak vypásají jiné byliny, které mateřídoušce konkurovaly.
Mateřídouška panonská je velmi proměnlivá, co se týká délky a hustoty odění stonků a listů. Stonky jsou tupě čtyřhranné až téměř válcovité, a po celém povrchu stejnoměrně chlupaté.
Květy mateřídoušek navštěvuje mnoho hmyzu.
Javor tatarský Acer tataricum
od Hanka
čeleď: Mýdelníkovité - Sapindaceae (dříve javorovité - Aceraceae)
Javor tatarský se pěstuje v pražských parcích jako keř nebo malý strom. Dorůstá do výšky 5 až 8 metrů, vyjímečně až 10 m. Je to velmi dobrý druh pro parkové výsaby. Umí se přizpůsobit i suchu a různé úživnosti půd. Je dřevinou kontinentálního klimatu, netrpí mrazem ani letními přísušky. Původní je v jižní a východní Evropě. Květy javoru tatarského navštěvuje mnoho včel medonosných a dalších druhů hmyzu.
Snědek Kochův Ornithogalum kochii
od Hanka
čeleď: Chřestovité - Asparagaceae (dříve hyacintovité - Hyacinthaceae)
Snědek Kochův se v Praze vyskytuje na stráních v přírodě, a ještě častější bývá vysazený jako okrasná rostlina v pražských parcích. Blanokřídlý hmyz květy snědku hojně navštěvuje.
Snědek Kochův je diploidní druh, 2n = 18. V tobolkách mu dozrává mnoho semen. Má vejcovitou cibuli s navzájem srostlými šupinami, vedlejší cibulky chybějí, nebo jsou vzácné.
Velmi podobným druhem je snědek chocholičnatý (Ornithogalum angustifolium). S tím se lze v pražských zahradách také setkat. Ten vytváří uvnitř i vně obalů hlavní cibule hodně dalších protáhlých cibulek, ze kterých vyrůstají listy, a proto vzniká kolem hlavní kvetoucí rostliny "trávníček". Snědek chocholičnatý je triploid, 2n = 27, tvorbu semen má omezenou.
Vlaštovičník větší Chelidonium majus
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae
Vlaštovičník větší je vytrvalá bylina. V Praze patří k nejhojněším rostlinám, dobře roste i v akátinách. Charakteristický je obsah žlutooranžové šťávy v celé rostlině. Kvete od dubna až do září. Včely, čmeláci a další hmyz navštěvují květy vlaštovičníku často, zejména v době po okvětu ovocných stromů, když začíná být o květy v přírodě nouze. Na květech vlaštovičníku rády sbírají pyl také pelonosky hluchavkové. Je ale zajímavé, že pelonosky létají na vlaštovičník pouze ráno a pak zase pozdě večer, během dne navštěvují jiné druhy rostlin.
Semena vlaštovičníků obvykle rozšiřují mravenci.
Popenec obecný Glechoma hederacea
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Popenec obecný je víceletá bylina, s plazivými nekvetoucími lodyhami, které snadno zakořeňují, a s krátce vystoupavými kvetoucími lodyhami. Začíná kvést časně zjara a na vlhčích místech pokračuje ve kvetení až do července, někdy až do podzimu. Je to běžná součást pražských trávníků. Do okolí se rozšiřuje nejen semeny, ale také kořenujícími plazivými lodyhami, které mohou být až metr dlouhé. Pro hmyz je to důležitý zdroj květního nektaru a pylu. Květy má totiž obvykle nízko u země, a tak alespoň jednotlivé kvítky zůstávají nepoškozené při sečení travnatých porostů.
Orsej jarní Ficaria verna
od Hanka
čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae
Orsej jarní je drobná, vytrvalá bylina. Rozkvétá časně zjara, na samém začátku dubna. Je to hojný druh, často roste na okrajích listnatých lesů, nebo jako plevel v zahradách. Má kořenující lodyhy, v úžlabí řapíků se vytvářejí pacibulky, ze kterých vyrostou následující rok další rostliny orseje.
V časném jaru je v přírodě o květy nouze, proto bývá na květech orseje mnoho hmyzu.
Bříza bělokorá Betula pendula
od Hanka
čeleď: Břízovité - Betulaceae
Bříza bělokorá je středně velký strom s nápadně bílým kmenem. V ČR je to původní druh. Rozšířila se u nás hned, jak začalo ustupovat sevření mrazem na konci doby ledové. Bříza je jednodomá dřevina, květy jsou uspořádané v jehnědách.
Květy opyluje vítr. A jak už to u větrosnubných rostlin bývá, i bříza produkuje obrovské množství pylu. Bříza je postrachem lidí alergiků, je to nejvýznamnější český alergen. Proto je důležité, aby ve městech bylo pěstování bříz omezované (zejména kolem nemocnic a škol).