Rostliny Seznam
Křivatec rolní Gagea villosa
od Hanka
čeleď: Liliovité - Liliaceae
Křivatec rolní je vytrvalá drobná bylina. V minulosti to býval častý polní plevel. Nynější aplikace herbicidů na polích už je s jeho existencí neslučitelná a proto je v současnosti velmi vzácný. S posledními rostlinkami křivatce rolního se nyní lze setkat na suchých stanovištích na okrajích křovin a světlých lesů (na zalesněných bývalých polích). Je to světlomilný druh, kvete jen v porostech s pozdním olisťováním stromů.
Důležitým rozlišovacím znakem od jiných druhů křivatců jsou odstále chlupaté květní stopky.
Rozmnožuje se hlavně s pomocí cibulek, semena vytváří jenom vzácně.
Mandloň trojlaločná Prunus triloba
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mandloň trojlaločná se u nás pěstuje jako okrasný keř, oblíbený je kultivar s plnými květy. Plody nevytváří, nebo se vyskytnou jen velmi vzácně. Její pěstování v českých zahradách bylo velmi moderní ve 20. století, tenkrát nechyběla snad v žádné zahradě bohatších majitelů. V současnosti jí nahrazují další okrasné kultivary z rodu Prunus, nyní jsou pro výsadbu do parků víc vyhledávané velmi časně kvetoucí druhy a odrůdy.
Mandloň trojlaločná pochází z Číny. Rozkvétá v dubnu, její květy hojně vyhledávají včely a čmeláci.
Ladoňka zářící Scilla forbesii
od Hanka
čeleď: Chřestovité - Asparagaceae
Ladoňka zářící je jedním druhem ze skupiny z okruhu druhů kolem ladoňky velkokvěté (Scilla luciliae agg.). Ve starší literatuře patřily tyto ladoňky do rodu Chionodoxa. Pocházejí z horských oblastí Turecka i odjinad ve Středomoří a z Malé Asie.
V českých zahradách a parcích se nejčastěji pěstuje právě ladoňka zářící a její zahradnické kultivary. Daří se jí na mírně zastíněných stanovištích, nesmí ale trpět suchem. Úspěšně se rozmnožuje cibulkami a semeny, snadno proniká do okolí zahrad. Nyní se s ní lze zjara setkávat i v podrostu pražských lesů. Rozkvétá už v březnu a má v květech dostatek nektaru a hmyz její květy vyhledává. V časném předjaří se ale v přírodě pohybují převážně takové druhy hmyzu, které přezimovaly ve stadiu dospělců.
Douglaska tisolistá pravá Pseudotsuga menziesii var. menziesii
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Douglaska tisolistá pravá pochází ze Severní Ameriky. Zaujímá tam veliký areál, s různými přírodními podmínkami. Podle původu osiva se velmi liší odolnost k mrazu. Dožívá se vysokého věku a ve své vlasti vyrůstá do rekordních výšek, běžně dosahuje výšky 70 metrů, vyjímeční jedinci až 100 metrů výšky.
V ČR byla poprvé vysazena v roce 1842 v Chudenicích, a tento strom je stále naživu. U Vlastiboře na Jablonecku roste douglaska vysoká 64 metrů, je to nejvyšší žijící strom v ČR.
Douglaska tisolistá pravá má výrazně větší šišky než její příbuzná douglaska tisolistá sivá. U douglasky tisolisté pravé mohou být šišky dlouhé až 10 cm a široké až 3 cm.
Kolkvicie krásná Kolkwitzia amabilis
od Hanka
čeleď: Zimolezovité - Caprifoliaceae
Kolkvicie je keř, může být vysoký až 4 metry, obvykle je menší. Pochází ze střední Číny.
Kvete v květnu a v červnu. Je to významná včelařská dřevina. Vyhledávají ji nejen dělnice včel medonosných, ale i celá řada včel samotářek. Květy rostou pouze na starších výhonech, proto po radikálním zmlazení keř v následující sezoně nekvete. Kolkvicie netrpí škůdci ani chorobami a při pěstování vyžadují jen minimální údržbu. Snadno se množí z bylinných řízků. Rostliny, které byly vypěstované ze semen, mají variabilní barvu květu.
Sedmikráska obecná Bellis perennis
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Sedmikrásky jsou drobné vytrvalé byliny. Kvetou po celý rok, s výjimkou mrazivých dnů.
Blanokřídlý hmyz vyhledává květy sedmikrásek velmi často, jejich květy bývají k dispozici jako zdroj nektaru a pylu i v termínech, kdy v okolí nekvete nic jiného. Jsou vítanou potravou zejména během chladných jarních dnů. Mnoho druhů včeliček se musí nejdříve na slunci zahřát, a teprve potom jsou schopné létat. A právě květy sedmikrásek poskytují energii i takovým včeličkám, které kvůli chladnu dokážou jenom chodit po zemi. V březnu bývají na květech sedmikrásek hojní samečkové pískorypek. Samečkové pískorypek totiž zjara vylézají ze svých zemních komůrek výrazně dřív než samičky.
Zimolez Henryův Lonicera henryi
od Hanka
čeleď: Zimolezovité - Caprifoliaceae
Zimolez Henryův se v českých zahradách objevuje teprve v posledních letech. Pochází z Číny. Je to stálezelená ovíjivá liána s dřevnatými výhony. Je to velmi bujně rostoucí druh. Protože se u nás pěstuje krátkou dobu, tak zatím nelze určit, do jaké výšky dokáže vyrůst, ale zdá se, že to bude rekorman mezi všemi u nás pěstovanými zimolezy. V současnosti je to mezi zahradníky vyhledávaná rostlina, protože u nás je k dispozici málo druhů dřevin, které si uchovávají zelené listy i během zimy. Původní druh má drobné světle nafialovělé kvítky, častěji se ale pěstuje odrůda s květy trochu většími, které jsou uvnitř žluté.
Květy vyhledávají čmeláci druhu čmelák zahradní (Bombus hortorum). To je čmelák, který má ze všech českých druhů čmeláků nejdelší sosák. Ostatní blanokřídlí asi k hluboko uloženému květnímu nektaru nedosáhnou.
Jmelí bílé Viscum album
od Hanka
čeleď: Santálovité - Santalaceae (dříve Jmelovité - Viscaceae)
Jmelí bílé roste jako poloparazitický zelený keřík. V ČR rostou 3 poddruhy jmelí, které jsou někdy považované za samostatné druhy. Jmelí bílé pravé (Viscum album subsp. album) roste na větvích dvouděložných dřevin, často na jabloních, ale může růst i na topolech nebo na vrbách a na celé řadě dalších listnatých dřevin. Jmelí bílé borovicové (Viscum album subsp. austriacum) roste na borovicích, pouze na druzích se dvěma jehlicemi ve svazečku. Vzácně i na smrku. Jmelí bílé jedlové (Viscum album subsp. abietis) roste na jedli bělokoré, v parcích se může objevit i na dalších pěstovaných druzích jedlí.
Jmelí je dvoudomá rostlina. Kvítky má drobné, nenápadné, otevírají se už v březnu. V časném jaru bývá chladno a včely nelétají, za chladna opylují květy jmelí hlavně otužilé mouchy. Pokud se ale na chvilku oteplí a dělnice včel medonosných vylétávají z úlů, tak potom mohou přinášet z rozkvetlého jmelí mnoho nektaru a velké rousky jasně žlutého pylu.
Semena jsou obklopená lepkavou hmotou.
Citronečník trojlistý Citrus triptera (Poncirus trifoliata)
od Hanka
čeleď: Routovité - Rutaceae
Citronečník trojlistý je trnitý keř se složenými trojčetnými listy, které před začátkem zimy opadávají. Mezi zahradníky je známý víc pod počeštěným jménem trifoliáta. V současnosti ho odborníci vkládají do společného rodu ke svým příbuzným citronům, pomerančům a mandarinkám. Je to ale jediný druh z tohoto rodu, který dokáže trvale růst i v českých klimatických podmínkách venku na zahradách. V chráněných polohách zvládá českou zimu bez nutnosti přikrytí. Plody u nás úspěšně dozrávají i při pěstování venku, jenže mají hořkou chuť.
U nás se využívá jako podnož pro roubování mandarinek a citronů, které si lidi pěstují v nevytápěných zimních zahradách u svých domů. Ale jestli bude pokračovat oteplování zeměkoule, může nastat situace, že začne být zajímavé pěstování mandarinek i v Čechách, i když v našich podmínkách bude vždycky nutná nějaká ochrana před mrazy. Citronečník trojlistý pochází z Číny.
Hlošina okoličnatá Elaeagnus umbellata
od Hanka
čeleď: Hlošinovité - Elaeagnaceae
Hlošina okoličnatá keř, může vyrůst až do výšky 4 metry. Pochází z východní Asie.
V posledních letech se objevuje vysazovaný v pražských parcích. Je to vhodný druh do městských výsadeb, je velmi nenáročný v požadavcích na úrodnost půdy, roste i poměrně rychle. Velkou výhodou je i to, že bobule nejsou jedovaté, naopak jsou doporučované jako droboučké ovoce. Proto se hodí na vysazování na zahradách u mateřských školek.