Pelonosky hluchavkové opylují květy i při chladnějším počasí.
8.4.2019 od Hanka
Pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes) je hojný druh samotářské včely. Sbírá nektar a pyl na květech mnoha druhů rostlin. Miluje zejména takové květy, které jsou zbarvené modře nebo různě fialově, ale významně se podílí i na opylování bíle kvetoucích ovocných dřevin, třešní, hrušní a jabloní. Jejich opylovací práce je letos důležitá víc než v předchozích letech. Kvůli nemocem totiž přežilo zimu 2019/2019 jen málo včel medonosných, i v některých velkých oblastech jsou včelí úly většinou prázdné, bez života. Příroda není tak hloupá, aby byla závislá na jediném druhu hmyzího opylovatele. Včely samotářky také odvádějí mnoho opylovací práce, jenom my lidé jsme jim doposud nevěnovali pozornost.
Proto chci v tomto článku o pelonoskách hluchavkových napsat.
Samečkové vyletují už v březnu. Patří k prvním včelám samotářkám, jaké se zjara objeví při prvním oteplení. Pak si najdou vhodné území s jejich oblíbenými rostlinami, a tam létají pravidelně po svých trasách. Samozřejmě se přitom na květech i krmí, ale v podstatě se dá říct, že samečkové to s opylovacími pracemi nepřehánějí. Ti si hlavně posilují svojí vlastní kondici, a chrání si území, na kterém očekávají, že se objeví samičky.
Samci mají vpředu na hlavě výraznou bělavou masku.
Samečka jsem fotografovala na květech mandloně nízké. Ta se pěstuje v pražských zahrádkách jako odolný okrasný keřík.
Samičky se objevují o 2 - 3 týdny později, zhruba v období rozkvětu třešní.
Poznámka: Na internetu se najdou pelonosky fotografované na květech bylin, nikoliv na ovocných stromech. Důvod je jednoduchý, vysoko ve větvích stromů se pelonosky nedají fotografovat, tam na ně fotograf s mikroobjektivem nedosáhne. Tak je fotografují na květech bylin. Ale když se člověk zahledí do koruny třešní nebo jabloní, tak tam pelonosky jsou, a pracují tam v hojném počtu. Třešně a jabloně mají v květech mnoho nektaru, kvalitní zdroj potravy si pelonosky nenechávají ujít bez povšimnutí.
Hnízdečka si buduje v hlinitých stěnách, pouze na místech, kam neprší. Dřív mívaly ideální prostory pro hnízdění ve starých nepoužívaných budovách z nepálených cihel. Po desetiletí si v nich vyhrabávaly hnízdečka mnohé generace pelonosek. V některé takové staré zdi bývala i stovka hnízdeček pelonosek hluchavkových vedle sebe. Jenže deštivé léto a následující povodeň 2002 většinu těchto zdí rozmáčela a zlikvidovala.
Nyní by pelonoskám pomohlo, kdybychom jim takové podobné zdi ze suchého jílu zase vyrobili. Zejména ve velkých ovocných sadech by byly pelonosky velmi užitečné.
Meruzalka krvavá (Ribes sanquineum) patří k nejoblíbenějším rostlinám pelonosek.
A kde jsou pelonosky hluchavkové, tam se obvykle v okolí objeví i jejich hnízdní parazit, smutilka obecná (Melecta albifrons).
Nejnovější aktuality
