Motýlí louky máme v Praze tam, kde byla první seč travnatého porostu už na začátku května.

12.8.2019 od Hanka

Otakárek ovocný může měřit v rozpětí křídel až 9 cm, asi je to v Praze největší druh motýla. A v posledních letech tu začíná být hojnější. Živnou rostlinou jeho housenek jsou nejčastěji osaměle stojící keře trnek, ale mohou se živit i na jiných růžovitých dřevinách, na hrušních, na jeřábech, na hlohu apod. Přezimují jako kukly na jejich větévkách. Proto sečení trávy jejich housenky ani kukly neohrožuje. Dospělí motýli ale potřebují najít květnaté louky, aby získávali energii sáním sladkého nektaru z květů. Potřebují květy od jara do podzimu, protože mohou mít 2 nebo i 3 generace do roka.

Jestli se nechá některá louka zjara dlouho neposečená, tak v porostu vítězí trávy, a tráva mladé bylinky natolik potlačuje, že téměř nekvetou. Naopak tráva rozkvétá v květnu vydatně a tvoří oblaka agresivního pylu, protože je závislá na málo efektivním opylení větrem. To je pohroma pro alergiky.
Kvetoucí byliny dokážou po květnovém sečení snadno regenerovat a zakrátko naplno vykvést. Při pozdější seči už se bylinkám nedaří znovu nabrat síly, zejména jim škodí posečení hned nízko u země u kořenového krčku.
V minulých stoletích se vždy sekala tráva na seno před květem, v té době je v travních stéblech nejvíc živin pro hospodářská zvířata. Proto za časů našich babiček byla alergie na pyl z kvetoucí trávy neznámá. Tenkrát lidi potřebovali mnoho sena pro koně, pro krávy a pro další drobné zvířectvo, žádnou trávu nenechávali vykvést. Česká příroda je po staletí nastavená na květnové sečení travnatých ploch - tedy v zemědělsky obhospodařovaných oblastech. Na horách je to samozřejmě jinak. Jednosečné horské louky je potřeba sekat později. Ale co je správné na horách, to nemůže fungovat na území Prahy.

Nejpodstatnější je, že většina druhů trav vyhání květní stébla pouze po přezimování. Pokud se tráva v květnu poseče, tak tráva už v daném roce nová květní stébla nevytváří. Tedy přesněji - některé druhy trav vykvétají opakovaně ve stejném roce, ale těch bývá v porostech menšina.

Pcháčová louka v revitalizované části Šáreckého potoka v Dolní Šárce.
Tahle plocha byla už zjara posečená. Proto tu nejsou vidět stébla trávy. A pcháče tu vydatně kvetou, jsou ale nízké. Kdyby ty pcháče nebyly už dřív posečené, vytvořily by neprostupný dva metry vysoký porost, ve kterém by uhynuly všechny menší bylinky. Nyní tu pcháče vydatně kvetou, ale jsou řídké, mezi nimi se uplatňují i další bylinky.

Fialově kvete pcháč šedý, světlé květy patří pcháči zelinnému.
Babočka bodláková (Vanessa cardui). Ta v ČR nepřezimuje, ale jako pravý migrant k nám každoročně přilétá z jihu. Letos je v Praze velmi hojná. Její housenky se vyvíjejí na širokém spektru rostlin z různých čeledí.


Kousek vedle pcháčů je plocha s kvetoucími rostlinami kyprejů. Ty mají v květech mnoho nektaru pro hmyz.

Na malé ploše kvete starček vodní.

Na květech starčku vodního mne překvapil nápadně červený motýlek, jakého jsem tu doposud nikdy neviděla. Povedlo se mi ho ale vyfotografovat jen se složenými křídly.
Ohniváček černočárný (Lycaena dispar), sameček.


Květy starčku vodního má v lásce mnoho hmyzu.
Ruděnka běloretá (Sphecodes albilabris) na květu starčku vodního.



Nevýhodou starčku je ale jeho jedovatost pro zvířata, hlavně je jedovatý pro koně.
V minulých stoletích lidi jedovaté rostliny likvidovali, samozřejmě měli strach, aby se jim neotrávil jejich koníček. Proto se jedovaté rostliny staly vzácnými a často jsou i chráněné. V současnosti nikdo jedovaté rostliny nelikviduje, a ty se šíří víc, než je vhodné. Mám obavu, že se na nás blíží doba jedovatá, kdy seno z mnoha porostů nebude možné používat jako krmení pro zvířata.

Na louce u Šáreckého potoka mne zaujal i nepříliš velký motýl, jakého jsem tu doposud neviděla. Zřejmě je to některý z více druhů perleťovců. Přesně nejde druh určit podle fotografie určit. Při fotografování mi hmyzí jedinec často uletí dřív než ukáže svoje složená křídla.


Znovu obrázky s pcháčem šedým. Z hlediska celé ČR je pcháč šedý běžná rostlina, ale na území Prahy je docela vzácný.
Tady odhaduji, že na květu pcháče šedého sedí perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia). Ten je v této lokalitě vidět dost často.

Tady saje na květu pcháče šedého nejenom otakárek, ale také veliká samotářská včela drvodělka. Drvodělky byly v předchozích letech v Praze k vidění jen málo, letos v létě jich tu najednou létá větší počet.