6.6.2020 od Hanka
Lišaj paví oko (Smerinthus ocellatus). V Praze jsem se s ním doposud nikdy nesetkala. A najednou byl na mojí zahrádce u domu, na včelařském kultivaru vrby. A je to skutečně velký kus, podle literatury může měřit v rozpětí křídel až 9 cm.
Píše se o něm, že není úplně vzácný. Ale stejně je to vzácné se s lišajem setkat. Může to být trochu tím, že v korunách stromů uniká pozornosti. Ale hlavně tím, že dospělci lišaje paví oko nepřijímají potravu a žijí jen několik málo dnů.
V knihách se vyskytuje i pod názvem lišaj vrbový.
Pokud sedí v klidu, tak má spodní barevná křídla ukrytá a vidět jsou vrchní křídla. Ta mají velmi nenápadné zbarvení, snadno unikají pozornosti.

A takhle vypadá, když visí na větvičce, která je skloněná dolů.

Spodní strana křídel.

Hlava, na které není vyvinutý sosák, vypadá podivně.
Dalším překvapením byl i výskyt tesaříka rodu
Leiopus s krásně dlouhými tykadly.
Je to neobvyklé, co všechno se dá letos objevit na malé pražské zahrádce. Některým druhům hmyzu asi oteplování prospívá.
Poznámka: Na mojí zahrádce pěstuji včelařský kultivar vrby lýkovcové.