Sníh je v Praze vzácnost. A tentokrát ho v únoru napadlo dokonce tolik, že se dá v parcích i lyžovat a sáňkovat.
Venku je taky větší mráz než na jaký tu jsme zvyklí. To je dobře, třeba vymrznou někteří zavlečení škůdci (slimáci). Nějací tu určitě zbydou, ale dá se očekávat, že jich letošní zimu nepřežije tak velké množství jako v předchozích letech.
Stromy v únoru zdánlivě spí. Ale stačí podívat se detailněji, a je na nich vidět, že už vnímají, jak se den prodlužuje a některé začaly růst. Časně kvetoucí druhy vrb už shazují z pupenů hnědé šupiny a ukazují svoje chlupaté jehnědy - vrbové kočičky.
V Praze napadl sníh.
14.2.2021 od Hanka
Pro první jarní pastvu včel (a taky čmeláků) včelaři vysazují různé typy časně kvetoucích vrb. Nejoblíbenější jsou takové klony, které vznikly zkřížením vrby jívy s vrbou košíkářskou. Tyhle klony zdědily po vrbě košíkářské schopnost zakořenit z odlomených prutů (jívy se množí pouze semeny) a po jívě mají zase odolnost vůči suchu.
Samčí jehnědy na vrbě lýkovcové na mojí pražské zahrádce rostou ještě rychleji, ty už nemají na kočičkách ani pupenové šupiny. A nezmrznou, není potřeba mít o ně strach. Vlnitý kožíšek jim taky poskytuje ochranu před mrazivým počasím.
Pohled na zasněžený svah směrem k Lysolajským polím.
Ze hřbitova kostela sv. Matěje je dobrý výhled i do Šáreckého údolí.
Teploměr ve stínu ukazuje teploty hodně pod nulou. Odpolední sluníčko ale zahřívá dřevěné včelí úly docela vydatně.
První včelí dělnice se podívaly na slunce. Nejdřív vypadají, že se musí o počasí ještě poradit.
A pak je to jasné. LETÍ! Zatím létají jen těsně před úlem. Ovšem procvičit si křídla je podle jejich názoru potřeba po dlouhé zimě už nyní. Tímto nám říkají, že jarní oteplení už přijde brzy.
V mrazivých zimách se v Praze objevují ptáci, kteří k nám přilétají ze severu nebo spíš severovýchodu. Letos jich není mnoho, ale nějací se ukázali.
Na modřínu sedí drozdi. Ale žádný pták se nechce nechat fotografovat zblízka. Proto není možné přesné určení druhu.
Včelaři ale nemají z ptactva pouze radost. Pohromou pro včelí úly bývá žluna zelená. Ta je v Praze poměrně hojná po celý rok. Ta si dokáže během teplého období nacházet mnoho chutné potravy na zemi i v kůře stromů. V létě jí včelstva nezajímají, včelí žihadlo má asi špatnou chuť. Ale když napadne sníh, hned si všechny žluny vzpomenou, kde dřív vídaly včelí úly. A začnou do dřeva úlů vyklovávat velké díry.
Jeden kolega včelař si dal ke včelím úlům fotopast. Obrázky z fotopasti mají špatnou kvalitu, i tak se z nich dá poznat, kdo tu seděl na střeše úlu už v listopadu a všechno si prohlížel a hodnotil si včelstvo jako dobrou zásobu krmení na zimu.
Žluny dobře slyší, neomylně poznají, ve kterém úlu se včelstvo zahřívá bzučením a do kterého úlu se mají proklovávat pro masitou potravu. Včelaři často mívají na stanovišti uskladněné také prázdné nástavky bez včel. Do takových žluny nikdy neklovou, umějí poznat, kde nic nežije.
Nejnovější aktuality
