Časně zjara se objevují na skalách nad Vltavou kvítky křivatců českých (Gagea bohemica). Je jich ale méně, než kolik jsem jich vídala v předchozích letech. Na některých plochách, kde minulý rok kvetlo mnoho jedinců, se zatím neukázal ani jediný. Nevím, čím je to způsobené. Letos v únoru bylo nezvykle teplo, potom v první polovině března mrzlo, bylo až - 10°C. Že by křivatce vyrašily už v únoru, a potom namrzly? Nebo naopak, že na většině ploch ještě nezačaly rašit? Tak či onak, nyní je potřeba na lokalitách jejich výskytu nešlapat, právě proto, že teď nejsou vidět.
(V minulosti jsem se někde na internetu dočetla, že křivatcům prospívá, když rostou na často sešlapávané lokalitě. To si někdo skutečně myslí, že se rostlinám dobře daří, když je někdo zničí rozšlapáním?)
Konečně se oteplilo a na skalách se rozsvítily kvítky křivatců.
25.3.2021 od Hanka
Jestli na některých místech kvítky křivatců namrzly, tak letos možná nepokvetou, ale jejich cibulce to neuškodí. Cibulka jim naopak zesílí, když se nevyčerpá kvetením, a příští rok se květy zase ukážou v plné kráse.
Křivatec český nevytváří životaschopná semena, rozrůstá se do okolí jen cibulkami.
Včera se prvně oteplilo natolik, že terénem začaly létat dělnice včel medonosných a hledaly, kde by mohly najít květy s nektarem a pylem. To časně zjara není snadné. (Ve květech křivatce českého se sladký nektar netvoří.)
Překvapilo mne, že hned při prvním oteplení se na zemi objevily drobné samotářské včely ploskočelky a hledaly si vhodná místa pro vyhrabávání svých zemních hnizdeček.
V jarní přírodě jsem ale neobjevila jen to, co by mne potěšilo.
Na zemi byla i mohutná samička klíštěte s drobným samečkem. Tak pozor na ně! Přenášením virů je klíště náš nejnebezpečnější živočich.
Na zahradách včelařů rozkvetly první vrbové jehnědy na nejrannějších klonech stromových vrb. Letos je to téměř o tři týdny později než ukazují moje záznamy z předchozích roků. Březnový vpád arktického vzduchu hodně posunul vývoj v přírodě. Takhle to ale může být lepší. Když ovocné stromy posunou kvetení až na později, tak potom květy neohrožují ranní mrazíky.
Včela na fotografii saje nektar a současně má na nožičce nasbíraný pyl.
Pro včely ale bylo dlouhé čekání na rozkvět vrb nepříjemné. Časně kvetoucí typy vrb jsou prvními dřevinami, které mají ve svých jehnědách nejenom pyl, ale také sladký nektar.
Na vrbových jehnědách se ukázalo i několik motýlů - babočka bílé C. A všichni se usazovali na nejvyšší jehnědě na té nejvyšší větvi, kam se s fotoaparátem těžko dohlédne.
Včelaři si vysazují blízko úlů nejčastěji vrbový klon, který pochází z křížení vrby jívy a vrby košíkářské. Já mám na zahrádce kultivar vrby lýkovcové. Dělnice včel medonosných navštěvují jehnědy obou typů vrb zhruba stejně. Je ale zajímavé, že motýli, čmeláci, drvodělky a samotářské včely zednice vždy upřednostňují vrbu lýkovcovou. Ta má asi v jehnědách víc sladkého nektaru. Včely medonosné potřebují po zimě mnoho pylu na krmení svých larviček, proto létají na oba klony vrb stejně, ale ostatní druhy hmyzu hledají po dlouhém přezimování v první řadě nektar.
A proč kvetou vrbové kočičky jen na zahradách včelařů, ale nenajdeme je v pražské přírodě? Protože je lesníci vyřezávají jako necílové dřeviny. Třeba v přírodní rezervaci Divoká Šárka nenajdete žádnou vrbu jívu. Všechny, které tam začaly ze semen růst, jsou odtud odstraněné. Cizokrajný dub červený lesníkům v přírodní rezervaci nevadí, ale jak lesníci uvidí naší českou jívu, tak startují motorovou pilu, aby jí vyřízli. Čmelákům a dalším druhům včel samotářek to velmi škodí, když musí po probuzení ze zimního spánku dlouho hladovět.
Časně zjara kvetou také lísky, olše a osiky, jenže v jejich jehnědách je pouze pyl, nektar se v nich netvoří. dělnice včel medonosných na lískách a olších často pyl sbírají. Pro čmeláky a jejich příbuzné včely samotářky jsou ale jehnědy olší a osik k ničemu, ti potřebují časně zjara zdroje nektaru.
Lískové keře většinou odkvetly už v únoru, jenom na zastíněných místech se ještě najdou na větvích jehnědy. Lísky opyluje vítr, v jejich jehnědách se vyvíjí pyl, nektar netvoří.
Jehnědy po odkvětu opadají. Oříšky se potom vyvíjejí ze samičích kvítků. Ty jsou tak drobné, že většina lidí o nich ani neví. Samičí kvítky vypadají jako pupeny, ze kterých ale vyčnívají červená bliznová ramena.
V březnu kvetou v zahradách i různé drobné kytičky. V jejich květech se nektar tvoří, jenže je ho maloučko.
Dostatek kvalitní potravy může hmyz získat jedině na rozkvetlých stromech - tedy v březnu a v dubnu. Ve druhé polovině roku (od července do října) už jsou naše původní české druhy stromů odkvetlé, potom je všechen hmyz závislý na květech na loukách.
Nejnovější aktuality
