Které druhy blanokřídlého hmyzu se zjara probouzejí ze zimního spánku při prvním oteplení?

31.3.2021 od Hanka

Je jich hned několik. Jsou to druhy, které přezimovaly ve stadiu dospělců. Po mnoho staletí jejich života v evropské přírodě se naučily, že svojí letovou aktivitu zahajují právě v termínu, kdy rozkvétají jehnědy (kočičky) časně kvetoucích druhů vrb. V Praze a okolí je to nejčastěji vrba jíva a vrba košíkářská, včelaři často rozmnožují křížence jívy a vrby košíkářské. Pokud v některé krajině takové vrby schází, tak tam musí naši hmyzí opylovatelé po probuzení dlouho hladovět, a to jim škodí.

V posledních dvou letech se v Praze hodně rozmnožila drvodělka fialová. Ona tu existovala už mnohem dřív, jenže bývala k vidění jen vzácně.
Drvodělka fialová (Xylocopa violacea) a její příbuzná drvodělka velká (Xylocopa valga) jsou naše nejmohutnější samotářské včely.

Drvodělky jsou celé černé, samečkové drvodělky fialové mají předposlední 2 články tykadel oranžové.
/Drvodělka fialová, sameček saje nektar.
Tyhle drvodělky se vylíhly už v létě předchozího roku. Potom jako mladí samečkové a samičky létali po květech a vydatně se krmili. U drvodělek je zajímavé, že přezimují dospělí samečci a dospělé samičky, a spáří se spolu až v předjaří. Drvodělky jsou překvapivě dlouhověké.

Zednice rohatá (Osmia cornuta) je menší, ve srovnání s dělnicemi včel medonosných je nepatrně kratší, ale do šířky je mohutnější. Upoutává pozornost díky svému oranžovému zadečku. Tady je na fotografiích sameček. Ten se pozná podle dlouhých tykadel.
/Osmia cornuta, sameček na jívě.
/Osmia cornuta, sameček, foto shora.

Menším druhem je zednice rezavá (Osmia bicornis). Ve starší literatuře je pod jménem Osmia rufa. Od předchozího druhu se rozliší nejen velikostí, ale má také černý konec zadečku.
/Osmia bicornis, březen 2021.

Zednice rohatá a zednice rezavá jsou druhy, které se proměnily na dospělce už v létě nebo na podzim předchozího roku, ony ale zůstávají ve svojí rodné komůrce až do jara, teprve zjara poprvé spatří sluneční světlo. Také se spolu samičky a samečkové spáří až na jaře.

Vrby jsou dvoudomé dřeviny. Drvodělky a zednici rohatou jsem fotografovala na samičích jehnědách jívy, to znamená, že na takových jehnědách vyrostou semena. Semena vrb jsou droboučká a mají bílé chmýří. V době zrání semen někdy vypadá zem pod stromy jako zasněžená. Vítr zafoukává semena i lidem do bytů, a to bývá příčinou stížností. Proto je potřeba ve městech vysazovat samčí jedince, ve kterých se tvoří pyl. Vrby jsou hmyzosnubné, jejich pyl vítr neroznáší, nejsou alergenní. A samčí jehnědy nakonec jenom spadnou na zem pod strom, tam nikomu neškodí. Sladký a výživný nektar pro hmyz se tvoří v obou typech jehněd. Samčí jehnědy mají navíc velmi kvalitní pyl.
Sameček zednice rezavé je fotografovaný na jehnědě, ve které se tvoří pyl.

Mezi jarní otužilce patří i někteří čmeláci. U čmeláků přežívají zimu jen oplozené samičky.

Čmelák luční (Bombus pratorum) je drobný druh, je ale ze všech druhů pražských čmeláků nejotužilejší. Létá i za tak chladného počasí, kdy jsou ostatní druhy opylovatelů někde zalezlí. Je barevně variabilní. Tady je na obrázku tmavá forma.
/Čmelák luční, tmavší forma.
Mívá žluté pásky na předohrudi (někdy i na druhém článku zadečku). Konec zadečku mají cihlově červený.
/Čmelák luční s výrazným žlutým pruhem na hrudi.

Jívy má rád i čmelák rokytový.
/Čmelák rokytový na jívě.
Čmelák rokytový mívá oranžové chloupky na hrudi. Charakteristický je světlý konec zadečku.
/Čmelák rokytový má světlý konec zadečku.
Čmelák rokytový je také barevně variabilní, někteří mají hruď hodně tmavou.
/Čmelák rokytový, tmavá forma.

Samičky čmeláka hájového (Bombus lucorum) a čmeláka zemního (Bombus terrestris) vypadají stejně, na fotografiích jsou nerozlišitelní. Také se některé z nich objevují zjara takhle brzy. Jenže v jejich případě to není tak úplně dobře. Zdatné a silné samičky čmeláků zemních spí delší dobu a vyletují až později. Takové, které začínají létat brzy, bývají slabé, někdy i trochu nemocné.
Na následující fotografii je vidět, že samička má za krkem několik parazitujících roztočů.
/Čmelák zemní, samička, březen 2021.

Při větším oteplení a slunečném počasí začnou vylézat z loňských hnízdeček v zemi nejdříve samečkové pískorypek.
Sameček pískorypky obecné (Andrena flavipes).
/Pískorypka obecná, sameček na travnaté zemi.
Na jehnědě vrby jívy se živí sameček pískorypky (Andrena gravida).
/Sameček pískorypky na jehnědě jívy.

Na prvních jarních květech se pravidelně objevuje také dlouhososka. Na fotografii je pravděpodobně dlouhososka velká (Bombylius major). Ta patří mezi dvoukřídlý hmyz. Dlouhososka velká se vyvíjí jako hnízdní parazit samotářských včel, hlavně u pískorypek a ploskočelek. Dlouhososka si nabírá na chloupky zadečku hlínu nebo dřevní trouch, to se následně nabaluje na povrch jejích vajíček a chrání vajíčka před vyschnutím a také to slouží jako maskování. Dlouhososka pak za stojatého letu vystřeluje svoje vajíčka blízko vstupů do hnízdeček jejích hostitelských druhů samotářských včel. Vylíhlá larvička dlouhososky pak sama aktivně proniká do plodové komůrky hostitelské včely. Zpočátku se krmí nektarem a pylem, který připravila včelka, teprve ke konci vývoje napadne včelí larvu a pak se dlouhososka ve včelí komůrce i zakuklí.
/Dlouhososka na jívě.

Ze všech těchto druhů se za pár dnů stanou významní opylovatelé ovocných stromů.
Samozřejmě ve spolupráci se včelami medonosnými.
Prolet včel před jejich úlem.
/Prolet včel před úlem.
V dolní části obrázku vlevo sedí na dřevě nenápadně zbarvený trubec (včelí sameček).

Poznámka: Včelaři si pěstují vrbové klony s mimořádně velkými kočičkami. V přírodě bývají vrbové jehnědy mnohem menší.
Já mám na zahrádce u mého domu naroubovanou vrbu jívu - to jsou ty samičí jehnědy. Veliké samčí jehnědy mi rostou na včelařském klonu vrby lýkovcové, ta se rozmnožuje zasazením větviček.
/Dělnice včely medonosné na včelařském klonu vrby s velkými jehnědami.
A dále mám samčí klon, vzniklý křížením vrby jívy a vrby košíkářské, množí se také zasazením větviček.

Ve stadiu dospělců přezimují i někteří motýli. Tady se živí na nektaru vrbových jehněd babočka paví oko.
/Babočka paví oko na vrbové jehnědě.

A na závěr bych chtěla napsat našim politikům:

Mnozí zahrádkáři se chovali zodpovědně a dokud bylo chladné počasí, tak necestovali na svoje zahrádky do sousedních okresů, aby nemuseli jet autobusem. Čekali, až se oteplí, aby mohli jet na svoje 5 km vzdálené pozemky po lesní cyklostezce na kole. Odkládali zahradnické práce na pozdější termín. A teď, když už je příznivé počasí pro jízdu na kole, tak stojí policejní auta i u odboček na asfaltové cyklostezky, aby se žádný zahrádkář na svojí chatu nedostal. Jenže zemědělství má svoje termíny. Mnozí mají uskladněné rouby na přeroubování jabloní. Vinná réva taky měla být už dávno ostříhaná. A my obyčejní lidi nic z toho dělat nesmíme.
A proč obyčejní obyvatelé nesmějí do sousedního okresu ani na krok? Protože naši bohatí potřebují jezdit na dovolenou na Zanzibar, na Aljašku, do Dubaje..... Z hotelů ve vzdálené cizině se k nám mohou snadno dostat nebezpečné mutace koronaviru. Tak aby ti bohatí mohli dál jezdit do ciziny, tak my obyčejní máme domácí vězení. Prostě aby se u nás dál nešířily nebezpečné mutace, co k nám bohatí dotáhnou, tak je potřeba policejně hlídat nás obyčejné.

Na svazích kolem Šáreckého potoka jsou nyní ozdobou motýli.
Na břehu Vltavy.
Co se povedlo vyfotografovat kolem pražských skal na začátku července.
Lípa velkolistá rozkvétá jako první ze všech našich druhů lip.

© Blanokřídlí v Praze 2016

TOPlist