28.5.2021 od Hanka
Rozlišování mezi druhy miříkovitých rostlin je obtížné. Ale velmi důležité. V této čeledi jsou totiž významné zeleniny, mrkev, petržel, celer a další. Současně se tu ale vyskytují i druhy velmi jedovaté - bolehlav, tetlucha, rozpuk jízlivý a mnoho jiných. Z minulosti jsou popsány případy otrav, kdy v záhonu s pěstovanou zeleninou vyrostl jako plevel podobný jedovatý druh. Proto chci v tomto článku ukázat fotografie takových v Praze hojných druhů miříkovitých rostlin, které rozkvétají už v květnu.
Na horním obrázku je tromín prorostlý (Smyrnium perfoliatum).
Tromín prorostlý je rostlina, která byla před pár roky v Praze prakticky neznámá. Pochází z jižní Evropy. V současnosti se tromín rozšířil podél pěšin divočáků skoro všude. Pravděpodobně se semena zachytávají zvířatům na srsti a tak se šíří do okolí. Na některých svazích jsou teď tromíny rozrostlé na velkých plochách.

Včely medonosné létají na květy tromínu docela často, zdá se ale, že na nich sbírají pouze pyl. Pro energeticky bohatý a sladký květní nektar létají na jiné rostliny.
Při sání nektaru z kvítků tromínu jsem zastihla pilatky z rodu Tenthredopsis.

Tromín prorostlý je nezaměnitelný. Podobné druhy u nás nerostou.
Dál máme v Praze hojné
3 druhy kerblíků.
V posledních letech se u nás hodně namnožil
kerblík obecný (
Anthriscus caucalis). Tomu také vyhovují vyhnojená místa na okrajích pěšin. Zjara rozkvétá ze všech druhů kerblíků jako první. Je to ale rostlina krátkověká. Stihne celý svůj vývoj rychle do doby, než stromům narostou listy a pěšiny se octnou ve stínu. Potom ve druhé polovině května vymizí, právě tak jako z lesního podrostu mizí třeba dymnivky nebo orseje.

Pozná se podle jemně členěných listů.
Mezi keři hojně roste
kerblík třebule (
Anthriscus cerefolium). Podle názoru odborníků jsou výskyty kerblíku třebule hojné v místech původního pěstování kerblíku jako zeleniny.

Listy kerblíku jsou světle zelené.

Nyní, na konci května, už jsou vidět na rostlinách kerblíku třebule většinou jen plody před dozráním, kvítky se najdou už jen vyjímečně.
Kerblík lesní (
Anthriscus sylvestris) je ze všech zdejších kerblíků výrazně nejmohutnější. Pokud má dostatek světla, tak bývá vysoký kolem jednoho metru. Pokud se ale musí v lese natahovat za světlem, dokáže vyrůst do výšky skoro 2 metry. Rozkvétá nejpozději ze všech našich kerblíků. Zatímco předchozí 2 druhy kerblíků už mají teď na konci května semena, kerblík lesní teprve začal kvést.

Kerblík lesní, list.
Nyní u nás začala hojné kvést také
jedovatá krabilice mámivá (
Chaerophyllum temulum).

Část listu.

Poznat výskyt jedovatých rostlin mezi rostlinami jedlými není snadné. Porovnání listů krabilice mámivé a kerblíku třebule.
Kerblíky a tromín rostou na místech, kde je v půdě dostatek snadno přístupných živin. A kdopak se stará o dobré vyhnojení ploch podél lesních pěšinek?

No přece divočáci!

V tlupě žije stará bachyně i se svými dospělými dcerami a malá selátka od všech matek rodina vychovává společně.

Bachyně se selaty.

Tlupu divokých prasat fotografoval při náhodném setkání v lese Karel Netsch.
Samotná zvířata by ale na zúrodnění půdy nestačila. Příroda musí ve všem spolupracovat. Trus zpracovávají různí brouci lejnožrouti.
Vrubounek mniší (
Onthophagus coenobita), samička.

Na vyhrabávání hluboké chodby v zemi, do které následně umístí kuličky z trusu, jsou potřeba dobře tvarované hrabací nohy. Do každé kuličky vyklade vajíčko.

Na odletu.