V dávných časech byl hlavním sídlem Přemyslovců Levý Hradec. Bořivoj I se ale rozhodnul, že se mu víc líbí lokalita, kde je nyní postavený Pražský hrad, a postupně se tam začal přestěhovávat. Jeho následovníci už potom žili převážně v místech dnešního Pražského hradu, Levý Hradec ale stále zůstával důležitým přemyslovským centrem ještě nejméně další dvě století.
Původní starodávná cesta, která spojovala Levý Hradec s Pražským hradem, je částečně zachovaná doposud v úseku zhruba od kostela sv. Matěje do Lysolaj.
Na horní fotografii je vpředu pole u Lysolaj, uprostřed je kostel sv. Matěje a v pozadí je vidět Pražský hrad, tedy přesněji - je vidět chrám sv. Víta. A ty ošklivé mrakodrapy úplně vzadu jsou až na Pankráci. Někdy se stane, že má člověk štěstí a překvapí ho nádherný výhled z vršku na poli. Přímo z té starodávné cesty výhled není, po více než tisíciletém používání totiž vede v hlubokém úvozu.
O starodávné cestě z Levého Hradce na Pražský hrad.
23.9.2021 od Hanka
Podle horní fotografie by se zdálo, že je to z Lysolaj k Matěji a k Pražskému hradu blízko. Realita je ale odlišná. Mezi Lysolajským polem a kostelem sv. Matěje je hluboká rokle, ve které nyní teče Šárecký potok. V minulých geologických obdobích ale tuhle mohutnou hlubokou rokli musela vytvořit nějaká jiná velká řeka, samotný Šárecký potok by na to nestačil.
Potom dál od Matěje k Pražskému hradu je nutno překonat ještě údolí Dejvického potoka (ten je v současnosti vedený podzemním potrubím) a těsně před Pražským hradem je z této strany ještě hluboký Jelení příkop. V současnosti jsou přes Jelení příkop postavené mosty, v předminulém tisíciletí tam ale asi mosty neměli a lidi museli chodit na Pražský hrad jinudy.
Po té původní starodávné cestě, kudy se v raném středověku často pohybovali nejstarší Přemyslovci, nyní vede poutní cesta od kostela sv. Matěje až do Lysolaj k pramenu Lysolajského potoka.
Kostel svatého Matěje letos slaví výročí 1050 roků od jeho založení knížetem Boleslavem II. Současná budova kostela je samozřejmě mladší, ta letos slaví 250 roků od vysvěcení.
Ale jak to bylo s Boleslavem II a vybudováním tehdejšího kostela sv. Matěje? Legendy o tom existují v několika různých verzích. Protože dobře znám terén a svahy pod zdejším kostelem, napíšu zde takovou legendu, která se mi zdá pro tohle místo nejpravděpodobnější.
Boleslav II tenkrát jel na koni po téhle staré cestě, jenže u brodu přes Šárecký potok nějak zabloudil kousek mimo hlavní cestu. Zatímco hlavní cesta vede od potoka vlevo vzhůru podél skalního ostrohu, Boleslav II se zřejmě ocitnul na pravé straně skalního ostrohu, v rokli, odkud vytéká malý bezejmenný pramen. Proč ale zabloudil, když musel správnou cestu dobře znát? A proč jel tenkrát sám a neměl kolem sebe obvyklý doprovod svých zbrojnošů? Že by měl v sousedství cesty domluvenou nějakou tajnou schůzku, o které jeho zbrojnoši nesměli vědět? Na tyhle otázky už se odpověď nedozvíme. Jisté je, že náš zbloudilý kníže Boleslav II najednou blízko před sebou uviděl medvěda.
Asi to vypadalo nějak takhle:
A co hůř, medvěda uviděl i Boleslavův kůň. Pak se stalo, co se stát muselo. Kůň se splašil, Boleslava shodil na zem a utekl. Kníže Boleslav II pak ležel sám na zemi v rokli a díval se na medvěda a křičel o pomoc. Jeho volání uslyšel člověk, který tam blízko žil ve své chýši. Ten rychle přiběhl Boleslavovi na pomoc a medvěda zabil. Boleslav II se ho potom ptal: "Jak se jmenuješ, můj milý zachránče?" A dostal odpověď: "Já jsem Matěj."
Na poděkování za svojí záchranu potom nechal kníže Boleslav II nahoře na kopci postavit kostel svatého Matěje.
A jak to bylo s tím medvědem? Byl to divoký medvěd a nebo to byl Matějův ochočený medvěd? Divokého medvěda by poddaný Matěj těžko dokázal zabít, ono to není snadné ani dneska s moderními kulovnicemi. Se zbraněmi, jaké mohl mít po ruce Matěj, to je asi nemožné. Ale dát svému ochočenému medvědovi ránu těžkým ostrým kamenem mezi oči tak, že medvědovi prorazil lebku, to by se podařit mohlo. (Možná mohl Matěj nějakým těžkým kamenem medvědovi zlomit krční páteř.)
Nejpravděpodobnější je, že když Matěj zjistil, že se schyluje k maléru, raději svého medvěda rychle zabil a prohlásil zvíře za divoké. V legendách se neříká nic o tom, co bylo dál s člověkem Matějem. No já si myslím, že Matěj byl moudrý člověk. Věděl, že zbrojnoši z Boleslavova doprovodu začnou svého knížete brzy hledat a že ho také rychle najdou. A mohl tušit, že zbrojnoši nebudou jednat mírně s poddaným, který si ochočil medvěda. Tak si Matěj raději rychle sbalil těch pár věcí majetku, které měl, a včas utekl co nejdál odtud a už se nevrátil. A potom asi ještě Matěj požádal svoje známé přátele, aby mezi lidmi rozšiřovali pověst, že to byl divoký medvěd a že pana knížete ve skutečnosti zachránil sám apoštol svatý Matěj. Člověk Matěj tak zachránil život sobě i Boleslavovi. Boleslavovi tím zachránil i jeho čest, pro pana knížete by bylo ponižující, že zabloudil, spadnul z koně a musel prosit o pomoc místního poddaného.
A tak díky Matějovi, jeho medvědovi a Boleslavovi máme na kopci kostel sv. Matěje, který slouží jako vynikající orientační bod všem lidem, kteří mohou bloudit ve zdejších hlubokých roklích. Samozřejmě je kostel i místem duchovního vzdělávání. V kostele se lidé učí, jak a kterým správným směrem mají lidé proměňovat svou člověčí povahu, aby se z nich nestávaly věčně bloudící duše.
Já jsem ráda, že v současnosti už medvědi kolem Šáreckého potoka nežijí. V zoologických zahradách jsou ale medvědi nejkrásnější ze všech zvířat.
Medvěda na obou obrázcích fotografoval Karel Netsch v Zooparku Chomutov.
Nejnovější aktuality
