V únoru je vhodná doba na vybudování hotýlku pro včely samotářky.

10.2.2022 od Hanka

V ČR je potvrzený výskyt 600 druhů včel. Biologicky vzato se počítají mezi včely všechny takové druhy, které se jako larvičky vyvíjejí na zásobách z květního nektaru a pylu. Většina z nich je drobných, unikají lidské pozornosti. Pouze jediný druh, včela medonosná, ale dokáže nasbírat tolik zásob, že jim mohou včelí med odebírat také lidi. Ostatní druhy včel jsou schopné nanosit do svých hnízdeček jenom tolik, kolik stačí na výživu jejich vlastního potomstva. Od jiných druhů včel tedy nezískáme med, ale co se týká opylování rostlin, tak tady dokážou včely samotářky a čmeláci plně nahradit práci včel medonosek (čmeláci jsou také z čeledi včelovití). V posledních desetiletích lidé zavlekli z jiných světadílů do Evropy na včely medonosné mnoho nemocí a škůdců, s jakými se naše včely během svého vývoje nikdy nesetkaly a nejsou schopné se jim bránit.
Do budoucna musíme počítat s tím, že aby se povedlo zachovat náš druh evropské včely medonosné, budou muset být jednotlivá stanoviště včelařů od sebe vzdálená alespoň 10 km, aby se zabránilo mohutnému šíření nemocí. Ani taková vzdálenost úplně nepomůže, trubec (včelí sameček) se nechce pářit se svými sestrami nebo sestřenicemi, jako v pohádkách ho lákají nevěsty za sedmero horami a sedmero řekami, dokáže během svého života odletět až 70 km daleko od svého rodného úlu. A nestojí ho to ani moc námahy, stačí, aby se vznesl do výšky a nechal se dál unášet větrem.
Jisté je, že v mnoha oblastech budou dělat všechnu opylovací práci na rostlinách jen včely samotářky a čmeláci (a taky vítr, mnoho rostlin opyluje vítr, a mnoho rostlin vytváří kvalitní semena i bez opylení cizím pylem).

U nás v Čechách si většina druhů včel samotářek a čmeláků buduje hnízdečka v zemi. O takových je napsáno v jiných článcích zdejšího webu.

Tady chci ukázat obrázky, které druhy si často budují komůrky pro vývoj larev v prostorách hmyzích hotýlků. V první řadě to jsou včely samotářky z čeledi čalounicovití.

V Praze a v dalších nejteplejších oblastech ČR se jako první jarní druh objevuje u hmyzích hotýlků samotářská včela zednice rohatá (Osmia cornuta). Ta získala svoje příjmení podle nápadných kutikulárních výběžků na čelním štítku. Jméno zednice má proto, že si buduje hnízdečka v puklinách mezi cihlami, ve spárách mezi kameny nebo pod opadávající omítkou. Jednotlivé plodové komůrky odděluje přepážkami z jílu a hlíny.
Velikostí těla je podobná včelám medonosným, ve srovnání s nimi je o pár milimetrů kratší, ale zato je silnější a celkově mohutnější. A má nápadně červenooranžově zbarvený zadeček. Aby se jí v hotýlku dobře dařilo, potřebuje mít v doletu brzy kvetoucí rostliny, hlavně rozkvetlé keře a stromy. Na fotografii je samička na veliké jehnědě časně kvetoucího druhu vrby.
/Zednice rohatá, samička na jehnědě vrby lýkovcové, foto z boku.
Na dalším obrázku je zednice rezavá (Osmia bicornis, ve starší literatuře se jmenuje Osmia rufa). Je to menší příbuzná zednice rohaté. Je to velmi hojný a všudypřítomný druh. Buduje si hnízdečka v nejrůznějších přirozených dutinách, v rákosových stéblech, v suchých lodyhách, ve dřevě v opuštěných chodbách brouků, častá je i v otvorech okenních rámů.
Včely z čeledi čalounicovití mají pylosběrný aparát na spodní straně zadečku.
/Kolkvicie a včelka zednice.
Tady je na fotografii sameček zednice rezavé, jak pochoduje po stěně hmyzího hotýlku. Samečkové mají delší tykadla. Zjara se probouzejí dřív než samičky. Jedinec na obrázku asi hledá, kde by se mohla v hotýlku začít líhnout samička. Najít samičku je jeho hlavní životní poslání.
/Zednice rezavá, sameček pochoduje na hmyzím hotýlku.

Zednice rohatá a zednice rezavá jsou významné opylovatelky ovocných dřevin, třešní, hrušní a jabloní. Některé zahraniční firmy je dokonce komerčně rozmnožují a prodávají jejich kokony velkosadařům. V Čechách se ale umělé nákupy včel samotářek neosvědčily. U nás je problém v tom, že ve stejných termínech, kdy kvetou ovocné dřeviny, také kvetou javory. Nejdřív je to javor mléč, potom kvete javor babyka, následně javor klen. V javorových květech bývá mnoho sladkého nektaru, víc než ve květech ovocných dřevin. U nás tedy dochází k tomu, že všechny nakoupené samotářské včely zednice začnou pracovat na javorech a opylování ovoce je nezajímá. V cizině bývají velkosady uprostřed obilných polí a nakoupené včely zednice nemají kam uletět.

Zachytit na fotografii břišní kartáče na sběr pylu se mi povedlo také na obrázku druhu čalounice trouchová (Megachile wilughbiella). Ta také hnízdí v nejrůznějších dutinách v mrtvém dřevě nebo ve spárách ve zdivu, dokonce si je umí sama vyhrabávat. A proč se jmenuje čalounice? Protože plodové komůrky zhotovuje z velkých úkrojků listů.
/Čalounice trouchová na květech jestřabiny.
Vzácně se mohou v hmyzím hotýlku objevit i naše největší samotářské včely drvodělky. V Praze se začal často objevovat druh drvodělka fialová (Xylocopa violacea). Ta může být dlouhá až 25 mm. Hnízdní komůrky si vykusuje v suchém rozpadávajícím se dřevě. Plodové komůrky odděluje přepážkami z dřevních pilin. Na rozkvetlé jehnědě vrby jívy je na fotografii sameček drvodělky fialové.
/Drvodělka fialová má při určitém světle kovově lesklá křídla.
Pro možnost porovnání velikosti je na dalším obrázku fotografovaná starší samička drvodělky fialové na květenství hrachoru širokolistého společně s čalounicí trouchovou. Čalounice trouchová je zhruba stejně veliká jako známé dělnice včel medonosných.
/Drvodělka a samotářská včelka z čeledi čalounicovitých.
V hmyzích hotýlcích se objevují i droboučké druhy včeliček, např. dřevobytka pryskyřníková (Chelostoma florisomne).
/Dřevobytka pryskyřníková 2019.
Ještě menší je dřevobytka zvonková (Chelostoma campanularum), ta je dlouhá jen 4 až 6 mm.
/Zvonek kopřivolistý s drobnou dřevobytkou.

Ale jak už to na světě chodí, pokud je někde nasbírané množství kvalitní potravy, tak tam se objevují hnízdní parazité. A nejvíc hnízdních parazitů se pravidelně nachází mezi vlastními příbuznými.
Do čeledi čalounicovití patří také kuželitky (Coelioxys sp.).
/Kuželitka už mává křídly před odletem.
Dospělé kuželitky létají po květech a tam se krmí jenom pro vlastní spotřebu. Jejich potomstvo se vyvíjí jako hnízdní paraziti. Samička kuželitky si nejdřív najde dobře zásobené hnízdečko svého hostitelského druhu. Potom pronikne svým ostrým koncem zadečku do cizí zapečetěné plodové komůrky a umístí tam svoje vajíčko. Vylíhlá larva kuželitky se nejdřív několik dnů živí na pylových zásobách. Při tom jí narostou velká a ostrá kusadla. Kusadly pak zahubí larvu hostitelského druhu a dál se vyvíjí na pylonektarových zásobách sama.

Hnízdními parazity u samotářských včel v hmyzích hotýlcích bývají také srpušky (Gasteruption sp.). Jejich samičky mají velmi dlouhé kladélko, aby mohly při kladení vajíček pronikat hluboko do komůrek svých hostitelských druhů.
/Hmyz s nápadně dlouhým kladélkem.

Srpušky ze skupiny druhu Gasteruption assectator agg. mají kladélko kratší. Na fotografiích je samička, jak v hmyzím hotýlku hledá hnízdečko svého hostitelského druhu.
/Srpuška hledá hnízdečko hostitelského druhu.
/Srpuška prohledává dutinky v hmyzím hotýlku.

Pestrokrovečník včelový (Trichodes apiarius) se také vyvíjí v hnízdech samotářských včel, u těch druhů, které mají hnízdečka nad zemí. Samička pestrokrovečníka vyklade 200 až 250 vajíček do okolí včelích hnízdeček. Mladé larvy pronikají do plodových komůrek, živí se pylonektarovými zásobami i včelím plodem. Obvykle zničí celé včelí hnízdo.
/Pestrokrovečník včelový, fotografie shora.
/Pestrokrovečník včelový, fotografie z boku.
A co asi dělá pestrokrovečník u skuliny ve stavbě hmyzího hotýlku? Mohla by to být samička, která tu klade vajíčka?
/Pestrokrovečník u skuliny ve stavbě hmyzího hotýlku.
Na dalším obrázku je larva pestrokrovečníka, která je celá obalená pylem. Zdá se, že v předchozím hnízdečku samotářské včely už larva pestrokrovečníka vyjedla všechnu připravenou potravu. Nyní asi nouze larvu nutí, aby se vydala na cestu hledat další hnízdečko s nashromážděnou potravou. Nebo měla larva životní smůlu, a nějaká včelička ji z hnízdečka vyhodila pryč? To se také stává, že o nejlepší dutinu svádí boj několik samiček různých druhů blanokřídlého hmyzu a že si navzájem vyhazují to, co některá z nich vytvořila. A v tomto případě vyhodily ven z hnízdečka i larvu pestrokrovečníka.
/Pestrokrovečník, larva.


V domečcích pro hmyz se pravidelně vyskytují také druhy, které opatřují pro svoje larvičky živočišnou potravu.

Hojná bývá hrnčířka zední (Symmorphus murarius). Ta nosí do hnízdeček pro svoje larvy jako zásoby potravy ulovené larvy mandelinek, nejvíc larvy mandelinek topolových.
/Hrnčířka zední, samička u vchodu k hnízdečku.
A proč se jmenuje hrnčířka? Protože mezi buňkami zhotovuje přepážky z mokré hlíny.
Ani hrnčířky to nemají jednoduché. Jejich hnízdečka vyhledává hnízdní parazit zlatěnka tyrkysová (Chrysis iris).
/Zlatěnka tyrkysová zkoumá dutinku.
/Zlatěnka tyrkysová před hmyzím hotýlkem.

Dřevovrtky zase loví pro svoje larvičky jako potravu ulovené a ochromené pavouky.
Na fotografii je dřevovrtka obecná (Trypoxylon figulus) s ochromeným pavoukem.
/Trypoxylon-figulus-s-pavoukem
/Trypoxylon-nese-pavouka

Často vyhledávaná kořist dřevovrtek je pavouk křižák rodu Araniella. Na dalším obrázku je vidět na ochromeném pavoukovi přilepené vajíčko. (Na fotografii je pavouk, který vypadl ze zničeného hnízdečka.)
/Pavouk s přichyceným vajíčkem parazitoida.

V Praze začíná být v posledních letech hojná také kutilka mexická (Isodontia mexicana). Ta nosí do svých komůrek ochromené cvrčky a kobylky.
/Kutilka mexická, červenec 2020.
/Kutilka mexická s úlovkem.

V hmyzích hotýlcích se mohou ubytovat stovky různých druhů hmyzu. V tomto článku je na fotografiích jen několik málo druhů, jaké lze pozorovat ve vybudovaných domečcích pro hmyz.

Fotografie Radim Herman a Hana Kříženecká.

Pastva ovcí a koz může udržovat pásy travnatých ploch uvnitř zalesněné krajiny. To by zpomalovalo šíření případných lesních požárů.
Včely medonosné v létě vychovávají mladou generaci včel, která bude žít až do jara.
Z okolí Říčanského potoka na východě Prahy.
Přijďte na louku na Hůrce.

© Blanokřídlí v Praze 2016

TOPlist