KDYŽ CÍLEM JE CESTA - 4. část

13.10.2022 od Hanka

Při pohledu na XIX. kapli už všichni vědí, že se naplánovaná cesta blíží ke konci. Cesta byla krásná, ale náročná. Lidé totiž většinou nebydlí blízko trasy poutní cesty, několik kilometrů je nutné pochodovat nebo jet na kole už z domova ke svojí zvolené první kapli. Proto v tuhle chvíli už lidi obvykle mají za sebou 20 km. Ale za námahu to stálo, byly tu i nádherné výhledy po okolí.

Při dobrém počasí je z posledního úseku poutní cesty vidět v pozadí i Lovoš a Říp.
/V dálce je vidět Lovoš a Říp.
Celá trasa poutní cesty je jako stvořená pro jízdu na kole.
/Poutní cesta na kole.
V dřívějších stoletích lidé po skončení poutní cesty chodili dovnitř areálu kláštera v Hájku. Během dne tu probíhal větší počet bohoslužeb, a lidé se jich zúčastňovali v termínech podle toho, ve kterou dobu se jim povedlo docestovat.
Dnešní poutníci to mají složitější. Klášter se otevírá jen v některých (předem vypsaných) termínech. Proto se poutníci musejí připravit na to, že obvykle najdou v Hájku jen zamčenou vstupní bránu.
/Vstupní brána do areálu kláštera.
A dokonce ani ti, kteří dojdou pěšky nebo přijedou na kole po trase poutní cesty v termínu, kdy je areál kláštera otevřený, se tu účastnit bohoslužby prakticky nemohou. Nyní se počítá s přítomností jen takových věřících, kteří přijedou autem. Bohoslužby tu začínají obvykle v 11 hodin, někdy v 11.30 - to je pro pěší obtížně splnitelný čas. Tedy - bylo mi vysvětleno, že to stihnout lze. Prý nějaká skupina mužů vychází na trasu poutní cesty od první kaple v 5 hodin ráno, a do 11 hodin na bohoslužbu to vždycky stihnou. Věřím jim, že když mladí muži vyrazí takhle brzy a následně se celou cestu ženou jako chrti, tak včas dojdou. Jenže normální člověk v 5 hodin ráno leží v posteli a spí. A když potom v nějakou rozumnou hodinu, to jest kolem deváté, vyrazí na poutní cestu, tak se rozhlíží i po okolí a na krásných místech se zastavuje. Pro rodiny s dětmi je prakticky nemožné, aby stihly projít poutní cestu do 11 hodin dopoledne. Ideální termín by byl ve 14 nebo 15 hodin, to už se zvládnout nechá. Někdy tu duchovní přidávají i další bohoslužbu v 18 hodin. To je zase moc pozdě. Pěší poutníci totiž musí myslet i na cestu zpátky domů. A vydávat se na cestu domů až ve tmě, to není nic příjemného, to nelze doporučit. A k areálu kláštera v Hájku nejezdí ani autobus. Nejsnadnější cesta zpátky je jít 3 km po silnici na vlak do Jenče.
Těsně kolem areálu kláštera v Hájku vede frekventovaná silnice.
/Silnice kolem hájeckého areálu.
Já ale nemám ráda silnice s automobilovým provozem, proto doporučuji jinou trochu delší trasu do Jenče na nádraží. Považuji za lepší vrátit se poutní cestou zpátky téměř až k sušičce osiv, a před sušičkou odbočuje na Jeneč hezká polní cesta.
Pohled na XX. kapli při zpáteční cestě.
/XX. kaple při zpáteční cestě.
Odpolední slunce už je nízko a při zpáteční cestě vidíme další kaple hezky osvětlené.
/Kaple při západu slunce.

Hliniště bývalé Urbánkovy cihelny na Jenerálce v prosincovém počasí.
KDYŽ  CÍLEM  JE  CESTA  -  4. část
KDYŽ  CÍLEM  JE  CESTA  -  3. část
KDYŽ  CÍLEM  JE  CESTA  -  2. část

© Blanokřídlí v Praze 2016

TOPlist