Článek poslal pro uveřejnění ve sloupci Aktuality z přírody Jan Schneider.
Sluníčko svítí a hřeje, les voní vláhou, ptáci zpívají… ideální představa každého houbaře. Ale když je teplota na bodu mrazu, okolo bílo a fučí, napadlo by někoho vyrazit s košíkem na houby?
Přesto to jde a vůbec nemusíme být neúspěšní. Existuje několik velmi dobrých hub, které rostou vesele v zimě a mohou obohatit jídelníček i v tomto ročním období. Jde jen o to, kam za nimi správně vyrazit a jak je jednoduše nalézt.
Ačkoli hub rostoucích v zimním období je vícero, my zůstaneme u nejznámější trojice – penízovka sametonohá, hlíva ústřičná a boltcovitka ucho Jidášovo.
Na horní fotografii je penízovka sametonohá.
Na houby v zimě? Proč ne!
30.1.2023 od Hanka
Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes)
Tato vynikající jedlá houba roste v trsech na starých pařezech a kládách listnatých stromů.
Pohled na lupeny na spodní straně kloboučků.
Má ráda vlhká místa okolo potoků. Klobouk má medově až oranžově zbarvený, za vlhka slizký či lepkavý. Její druhové jméno napovídá, že třeň (noha) je sametově chlupatý, u starších plodnic až černohnědý. Penízovka vydrží i silnější mrazy, po rozmrznutí roste vesele dál.
Ideální je na penízovku vyrazit v době teplot okolo bodu mrazu a do lesa bez sněhové pokrývky, kdy její oranžové kloboučky lze spatřit i z větší vzdálenosti.
Z kulinářského hlediska je to všestranně použitelná houba s výbornou houbovou chutí. Můžeme jí přidat do polévky, vynikající je v omáčkách či pod masem.
Avšak pozor – nezkušení houbaři ji mohou zaměnit za jiné oranžové, trsnatě a na pařezech rostoucí druhy hub, které jsou mírně i silně jedovaté. A to hlavně na přelomu podzimu a zimy, kdy tyto druhy rostou současně s penízovkou. Jde o jedovatou třepenitku svazčitou, ale především o prudce jedovatou čepičatku jehličnanovou. Od obou druhů se však penízovka liší sametovým povrchem třeně.
Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus)
Je jednou z nejznámějších hub vůbec, hlavně proto, že se pěstuje ve velkém uměle a je dnes již všude k dostání. Lze ji však také najít v lese a většina houbařů tvrdí, že kupovaná hlíva té z přírody chuťově nesahá ani po bázi třeně (rozuměj po kotníky). Ani hlívě mrazy nevadí, roste na padlých kmenech nebo stojících torzech listnatých stromů, především buků a ořešáků.
Plodnice obvykle vyrůstají v mohutných trsech a nálezce hlívy může posbírat i několik kilogramů této chutné houby. Hlíva roste po celé zimní období a často na stejných stromech či pařezech po několik let, někteří houbaři tak mají svoje „místa“, která nikomu neprozradí.
Mladé plodnice hlívy.
Pohled na lupeny.
Vychvalovat chuťové vlastnosti a kuchyňskou upotřebitelnost hlívy by bylo nošením dříví do lesa, tak jen doplním, že tato houba má navíc léčivé účinky a pozitivní vliv na naše zdraví.
Hlívu ústřičnou prakticky nelze zaměnit s jinou houbou, podobný je pouze stejně rostoucí pařezník pozdní, který je také jedlý.
Boltcovitka ucho Jidášovo (Auricularia auricula-judae)
Říká se jí také boltcovitka bezová a to proto, že vyrůstá hlavně na starých bezových
kmenech a větvích.
Tvarem a velikostí poměrně věrně napodobuje lidský ušní boltec, takže i odtud pochází název. Jde o hojnou houbu, na kterou se můžeme za vlhkého počasí vypravit kamkoli, bezové keře jsou prakticky všude. Tato houba roste po celý rok a ani zima jí nevadí, potřebuje hlavně vláhu. V kuchyni se používá do směsí, polévek i salátů, dá se dobře sušit a před přípravou lehce oživit ponořením do vroucí vody. Znalci oceňují její želatinovou až chrupavčitou konzistenci. Zaměnit ji za jinou houbu takřka nelze.
Takže košík a nožík a šup do lesa! Pokud si vás někteří kolemjdoucí budou přeměřovat útrpným pohledem, obrňte se trpělivostí a buďte nad věcí, výsledek bude stát za to. V nejhorším případě si uděláte hezkou procházku a to je taky fajn.
Fotografie hub do tohoto článku poslali Jan Schneider a Karel Netsch.
Nejnovější aktuality
