Po dešti se jakoby náhle začnou na povrchu lesní hrabanky ukazovat jarní druhy hub. Ony nevyrostly najednou, ale jejich růst probíhal řadu týdnů skrytě, pro lidské oči většinou neviditelně. (Houby fotografoval a následující článek o jarních jedlých houbách napsal Jan Schneider.)
Začneme kačenkami, jakýmsi symbolem hub prvního ročního období.
Kačenka česká (Verpa bohemica)
Velmi známá houba, která nechybí v žádném pořádném atlase. Roste od března do května, podle aktuálních podmínek, znám ale nálezy i z února. Není však hojná a neroste všude. Tím správným biotopem pro tento druh jsou teplejší listnaté lesy a jejich okraje, sady, remízky, často roste na neprostupných místech, kam by „normální“ houbař nevkročil. Ideálními stromy okolo by měly být třešně, švestky, hlohy, trnky, jasany a osiky. Kačenka česká má ráda dostatečnou vrstvu opadu a také vápenaté půdy.
Konečně dost napršelo, je čas vyrazit na jarní druhy hub.
31.3.2023 od Hanka
Patří mezi výborné jedlé houby - skvělá je například orestovaná na másle a cibulce, poté podávaná na rozpečeném bylinkovém toastu. Ovšem říká se o ní, že u některých osob vyvolává její konzumace alergie, bude to však zřejmě jen malé procento potencionálních strávníků, ve svém okolí znám pouze jednoho takového. Všichni ostatní se mohou po této houbě utlouct.
Dokud z lesní hrabanky vykukovaly jen hnědé hlavičky kačenek, tak bylo velmi obtížné je uvidět. Chozením mezi nimi by člověk víc hub omylem rozšlapal než kolik by jich dokázal sebrat. Nyní už mají kačenky vyrostlé i velmi světlé nohy, které téměř svítí do dálky, proto je teď lidé nepřehlédnou.
Kačenka náprstkovitá (Verpa conica)
Ještě vzácnější než předchozí druh, roste později než kačenka česká. Odlišíme je od sebe poměrně
snadno – povrch klobouku je mnohem méně (a někdy vůbec) mozkovitě zkroucený. Roste na
podobných stanovištích jako kačenka česká a je také jedlá. Je však pro svou vzácnost zařazena do
Červeného seznamu jako zranitelný druh a tak bychom ji neměli sbírat. Zmíním se ještě o jedné velmi
netypické lokalitě této vzácné houby – byla opakovaně nalezena na střeše jednoho pražského
obchodního centra, kde nejsou žádné stromy, jen štěrk porostlý mechem a sukulentními rostlinami.
Jak je možné, že roste právě tam, nikdo neví. Moudří mykologové na takové nestandardní jevy
reagují oblíbeným bonmotem: „Houby nečtou atlasy“. Takže možné je všechno.
Destice chřapáčová (Discina ancilis)
Plodnice této houby mají podobu malých mističek, dokážou ale vyrůst i 15 cm v průměru. V mládí
jsou hladké, později se zahnutý okraj rozvolňuje a houba bývá hrbolatá. Roste nehojně od března do
května na starých mechem porostlých pařezech či kmenech smrků a borovic. Jde také o jedlou
houbu, využít jí můžeme do směsí, polévek a salátů. Pokud tedy vyrazíte například v dubnu do
jehličnatých lesů, všímejte si starého dřeva, šance nalézt tuto destici určitě je. V Praze například
v Klánovickém lese. Podobných destic u nás roste ještě několik dalších druhů, jsou ale mnohem
vzácnější.
Tak kdo se už taky těší? Jan Schneider.
A kdo nebude mít štěstí na nálezy zajímavých jarních hub, může se ve světlých lesích potěšit květy dymnivek.
Na následující fotografii je dymnivka plná se samotářskou včelou drvodělkou (Xylocopa violacea). Na obrázku je vidět, že drvodělka dlouhý květ neopyluje, ale že si krade sladký nektar nakousnutím horní části květní ostruhy.
Dlouhý sosák, který je vhodný na opylování dymnivek, mají samotářské včely pelonosky. Pelonoska hluchavková je v přírodě velmi hojná, kolem kvetoucích dymnivek létá prakticky všude.
Pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes), sameček.
Nejnovější aktuality
