Rozkvetlý strom javor mléč.
V lesním podrostu nyní rozkvetly také hluchavky skvrnité. Těm se daří na trochu zastíněných místech, hlavně na takových, kde je v zemi hodně živin. To znamená na okrajích sídlišť, kde si při vycházkách vyprázdňují bříška pejskové. Normálně bývá na hluchavkách hodně čmeláků, teď za chladna jsem tu neviděla žádného.
Na osluněných místech v lesním podrostu se v Praze vydatně šíří mahonie. A jak se zdá, když slunce zasvítí na holou zem, tak se to místo blízko u země trochu zahřeje. Právě na to zdejší čmeláci čekají.
Čmelák zemní, mladá matka po probuzení ze zimního spánku. Pro budoucí čmeláčí matky je to dost obtížné, když se musí vyrovnat s dlouhým vpádem chladného vzduchu do naší české kotliny. Takové počasí přežijí jen ty nejzdatnější čmeláčice, všechno slabé a nemocné příroda vyřadí, tomu slabému neumožní vychovat potomstvo.
Samička čmeláka lučního mi dovolila vyfotografovat jen její cihlově červený zadeček. Čmelák luční je drobný druh čmeláka. V Praze je ze všech druhů zdejších čmeláků nejmenší. Ale je z nich nejotužilejší, dokáže létat i v době, kdy jiné druhy čmeláků kvůli chladnu nelétají.
Včera se dokonce ukázala na květu mahonie pískorypka popelavá.
Mahonie cesmínolistá pochází ze Severní Ameriky. U nás v Praze se nyní šíří v lesích dost invazně. Ale jak lze pozorovat, čmeláci a včely z toho mají radost. Naopak zemědělci by z toho být potěšeni neměli. Protože mahonie jsou (podobně jako dřišťál) mezihostitelem rzi travní, která napadá také obilí.
Na mnoha místech v pražských lesích se teď začaly objevovat první kvítky česneku podivného.
Česnek podivný je také invazní rostlina, která se v posledních letech v Praze rozmáhá snad všude. A je nevyhubitelná, přežije všechno. Má ovšem výhodu, listy se dají používat jako zelenina, stonky jsou chuťově ještě lepší.
Pohled dovnitř kvítku česneku podivného. Včely a čmeláci si ale těchto kvítků vůbec nevšímají.
Pražské populace česneku podivného se rozmnožují pouze pacibulkami, semena se u našich česneků podivných nevytvářejí.