Mahalebky jsou původní v jižní Evropě. Velmi dobře snáší sucho. Proto je u nás začali lidé pěstovat jako podnož pro roubování třešní nebo i kvůli dřevu. V současnosti se ale šíří prakticky na všech plochách pražských přírodních rezervací a přírodních památek. Na květy mahalebky létá mnoho dělnic včel medonosných i včel samotářek.
A jak si včely poradí s jedovatým amygdalinem, který produkují v jádrech plodů a také v nektaru a pylu nejen mandloně, ale i další příbuzné dřeviny? Této otázce se nyní věnuje vědecký výzkum zejména v Americe. Já jsem se o tom dočetla v časopisu Moderní včelař 05/2023. Nové poznatky jsou velmi důležité kvůli tomu, aby lidé pochopili souvislosti přírodních dění, proto chci o této záležitosti stručně něco napsat i na těchto webových stránkách.
Na horní fotografii je na květu mahalebky samotářská včela zednice rohatá.
Kvetoucí mahalebky kolem sebe šíří hořkomandlovou vůni.
6.5.2023 od Hanka
Květy mahalebky vyrůstají v chocholičnatých hroznech.
Vědci zjistili, že samotný amygdalin vlastně jedovatý není. Ale v trávicím traktu se amygdalin rozkládá působením střevní mikroflóry a nakonec se z něj uvolní vysoce jedovatý kyanovodík.
Včely mohou konzumovat amygdalin v poměrně velkém množství bez újmy na zdraví. Záleží totiž na tom, jestli se molekula amygdalinu v těle včel rozkládá a jak daleko rozklad pokročí.
Evolučně jsou včely vybavené k tomu, aby se zátěže toxických látek rostlinného původu uměly zdárně vypořádávat. K tomu vydatně přispívá jejich správná zdravá střevní mikroflóra.
V současnosti ale dochází ke znečišťování životního prostředí chemickými látkami, které skladbu včelí mikroflóry narušují. Zdaleka nejde jen o antibiotika. Mnohem závažnější jsou dopady agrochemikálií, protože ty významně zasahují do metabolismu bakterií. Například herbicid glyfosát narušuje rovnováhu ve skladbě včelí mikroflóry, některé skupiny bakterií potlačuje a jiné naopak na jejich úkor zvyšuje.
Látky které se přirozeně vyskytují v potravě včel a v minulosti nepředstavovaly problém, teď mohou při narušení střevního mikrobiomu vyvolávat komplikace, s jakými se dřív včely nesetkávaly.
V Americe se pěstují mandloně na tisícovkách hektarů a na opylování jejich květů se přivážejí stovky včelstev. Jenže včely v mandloňových sadech v posledních letech hromadně umírají. Příčin je samozřejmě několik. Ale za hlavní se teď považuje okolnost, že pěstitelé mandloní vydatně používají herbicid glyfosát na likvidaci veškerého podrostu pod mandloňovými stromy. A to včelám škodí hned dvojím způsobem. Za prvé škodí samotný glyfosát. A za druhé, a to ještě zásadněji, škodí zničení všech ostatních bylin v podrostu. Že tam včely v dosahu jejich doletu nenacházejí žádnou jinou kvetoucí bylinu než mandloně.
Nektar a pyl na mahalebce sbírá pískorypka popelavá.
O moje fotografované včely samotářky na mahalebce kvůli amygdalinu strach mít nemusím. Fotografovala jsem je na skále, kde kvetlo i mnoho dalších druhů bylin. A včely tu sbíraly pestrou směs mnoha různých pylů a květních nektarů.
Kvetl tam devaterník šedý.
Pískorypka popelavá sbírá nektar a pyl na devaterníku.
Včely medonosky pracovaly na květech tařice horské.
Na trýzelu škardolistém se nechala fotografovat samička běláska řeřichového.
Koniklece už byly většinou odkvetlé, ale jednotlivé kvetoucí rostliny se ještě našly. Hmyz létá na květy koniklece s radostí, mnozí v jeho zvonečku i rádi přenocují nebo se ukrývají při špatném počasí. Včely samotářky se tam schovávají před deštěm i před objektivem fotoaparátu, tam se nedají fotografovat.
Celá skála byla žlutá od pestré směsi různých rostlin.
A na které skále jsem fotografovala? To neuveřejním, lokality s výskytem vzácných druhů je potřeba zatajovat.
Nejnovější aktuality
