Čmelák luční (Bombus pratorum) je otužilý vůči chladnu. Létá na květy i v době, kdy kvůli zhoršenému počasí nelétají včely a ostatní druhy čmeláků také raději odpočívají někde v úkrytu. V předjaří potkáváme v přírodě pouze budoucí čmeláčí matky, zakladatelky čmeláčích hnízdeček. Fotografovala jsem ji na květech časně rozkvétající plané slivoně.
Čmelák luční má cihlově červený konec zadečku, žluté pásky na těle mohou být variabilní, některé samičky jsou tmavší. Často jim může chybět žlutý pásek na zadečku, někdy mají také jen slabou žlutou barvu na předohrudi.
Čmelák luční je ze všech pražských druhů čmeláků nejmenší a nejotužilejší.
13.3.2024 od Hanka
Po probuzení ze zimního spánku se čmeláčí matky živí nektarem z květů, potřebují hodně energie do létacích svalů. Místa pro založení svých hnízdeček si teprve hledají. Proto si zatím nesbírají zásoby pylu, pyl budou potřebovat až se zabydlí ve vybraném hnízdečku.
Samička čmeláka lučního na odletu, před kvítky plané slivoně. Když má roztažená křídla, tak je na zadečku vidět nejčastější typ zbarvení.
Na fotografii dělnice včely medonosné za letu před květy plané slivoně je vidět na její zadní nožičce nasbíraný pyl. Pyl je nutný pro výživu včelích larviček, těch je nyní ve včelích úlech skutečně mnoho.
Ze zimního spánku se už probudila také vosa útočná (Vespula germanica), veliká matka zakladatelka budoucího vosího hnízda. Jak je na fotografii vidět, i vosa potřebuje nejdřív sát nektar z květů. Později bude krmit svoje larvičky masitou potravou, bude pro ně lovit různý hmyz.
Fotografie jsem udělala na téhle rozkvetlé plané slivoni na břehu Vltavy v Praze 6 v Sedlci. Na začátku března je tenhle keřík jediná rozkvetlá dřevina na několika kilometrech obou břehů Vltavy. Je to škoda, že tu není žádná vrba jíva, ta má pro včely a čmeláky mnohem výživnější nektar a pyl.
Tady v Sedlci rostou na břehu Vltavy vrby křehké a hlavně vysazené kultivary vrby bílé s oranžovými letorosty. Ty ale začnou rašit až později.
Do přírody sem chodí na vycházky mnoho lidí. Některé vrby jsou kvůli předvelikonočním aktivitám veřejnosti nadměrně tvarované. Na protějším břehu Vltavy jsou vidět skály přírodní památky Podhoří.
Včelaři by si jistě přáli, aby zde také rostly vrby jívy. Je ale otázka, jak by se veřejnost k jívovým kočičkám chovala, jestli by také nebyly všechny oškubané ještě dřív než se v jejich jehnědách začne tvořit nektar a pyl.
Pro hmyz je výhoda, že se tu v podrostu mezi rašícími kopřivami často objevují i květy křivatce žlutého.
Křivatec žlutý letos vykvetl dřív než v předchozích letech. V minulosti jsem na jeho květech fotografovala hodně samotářských včel pískorypek, jenže pískorypky zatím ještě většinou dospávají (to je dobře, ony potřebují stabilní teplejší počasí). Tentokrát se mi povedlo vyfotografovat na květech křivatce dělnici včely medonosky, jak tu sbírá nektar a pyl pro zpestření druhového spektra včelího jídelníčku.
Hojně tu kvete také hluchavka nachová. Tu vyhledávají hlavně čmeláci. Ti ale přednostně navštěvují kvítky ve spodní části lodyhy hluchavek, takže tam se nedaří čmeláka fotografovat.
Rozkvetlé jívy bývají v Praze především na soukromých zahradách, obvykle u domků v rodinách včelařů. Tam jsem fotografovala další čmeláky.
Opět čmelák luční.
Tmavší forma čmeláka lučního, která nemá žlutý proužek na zadečku. (Některým může skoro chybět i žlutý proužek na hrudi, mohou tam mít jen několik málo žlutých chloupků.)
V předjaří létají v přírodě i další druhy čmeláků. Brzy zjara létají matky druhu čmelák rokytový (Bombus hypnorum), letos se mi zatím nepovedlo je fotografovat, všechny uletěly dřív než jsem se přiblížila s fotoaparátem.
Nyní jsou často k vidění také matky druhů čmelák hájový a čmelák zemní, ty jsou na pohled obtížně odlišitelné.
Čmelák hájový (Bombus lucorum) má mít o trošku širší proužky žluté barvy a ve světlejším odstínu žluté.
Čmelák zemní (Bombus terrestris) má na proužcích tmavší odstín žluté barvy.
Nejnovější aktuality
