V dřívějších stoletích bývaly vrby košíkářské jedněmi z nejčastěji pěstovaných vrb. Proutěné koše a nůše tenkrát lidi používali v podstatě na všechno. Kdejaká mokřina uprostřed polí sloužila jako zdroj proutí. Po tisíciletí se česká příroda vyvíjela tak, že velmi mnoho druhů hmyzu se probouzelo ze zimního spánku právě v termínu kvetení košíkářských vrb. (Vrby jívy pěstovali jen včelaři, jívy rozkvétají brzy v předjaří, kdy jsou většinou schopné létat jen včely medonosky a pouze maloučko dalších druhů hmyzu. Dnešní včelaři si obvykle vysazují před úly vrby, které vznikly zkřížením jívy a vrby košíkářské - ty totiž rozkvétají o trochu později.)
Na jehnědách vrby košíkářské mne překvapila pískorypka huňatá (Andrena clarkella), ta se vyskytuje v Praze jen málo.
U Libockého rybníka a u rybníčku Ve Hvězdě kvetou jehnědy vrb košíkářských.
20.3.2024 od Hanka
Pískorypka huňatá na horní fotografii saje nektar. Zatím ještě nezačala sbírat pyl, proto je na obrázku vidět červenohnědě ochlupená holeň (to je rozlišovací znak od jiných podobných pískorypek).
Jiná samička už měla nasbíranou i rousku pylu, to znamená, že už si buduje v zemi hnízdečko pro výchovu svých larviček.
Kvetení vrby košíkářské je pro tuhle pískorypku velmi důležité. Dnes už jsou jehnědy jívy odkvetlé, tam už by se neuživila, naopak vrba křehká se k rozkvětu teprve chystá a zatím nektar v jehnědách nemá.
Někdo by mohl namítat, že nyní všude hojně kvetou zplanělé slivoně (Prunus cerasifera). Jenže ono to s těmi slivoněmi není tak jednoduché. Slivoně nejsou původně české druhy, neumějí se dobře vyrovnávat s většími výkyvy našeho jarního počasí. Slivoně mají nektar v květech jen když jsou trochu teplé dny i noci. A právě tohle jim u nás často schází. Pokud je ráno na zemi jinovatka, tak jejich květy nemusí zmrznout, jsou tam vidět včely medonosky, jak po květech pobíhají a sbírají z nich pyl, ale po chladných nocích se nektar ve slivoňových květech nevytváří.
Právě v těchto dnech jsou rozkvetlé jehnědy vrby košíkářské pro hmyz velmi důležité. Po probuzení ze zimního spánku se hmyzáčci potřebují nejdřív nasytit květním nektarem.
Na rozkvetlém prutu vrby košíkářské je dělnice včely medonosné a pískorypka huňatá na obrázku ukazuje jenom zadeček. I tak je tu vidět, že pískorypka huňatá je větší druh, je širší než včela, na délku jsou ale se včelou zhruba stejné.
Vysazené vrby košíkářské na břehu Libockého rybníka.
Většinu větví s jehnědami mají vrby nad hladinou vody. Hmyz s tím problém nemá. Já s fotoaparátem jsem na tom hůř, mně se do vody v březnu nechce. A z vedlejší cesty jsou včely samotářky na jehnědách mimo dosah fotografického objektivu. Proto jsem fotografovala pískorypku černolesklou v dolní části obory Hvězda, tam je několik keříků vrby košíkářské na přístupnějším místě. Snadno dostupné tu jsou ale pouze větve se samičími jehnědami (z těch zakrátko vyrostou semena). Proto jsou v tomto článku moje fotky pískorypky jen na samičích jehnědách.
Rozkvetlou vrbu košíkářskou se samčími jehnědami jsem objevila mezi domy v pražském Suchdole.
Mezi jehnědami už jsou vidět také rašící listy.
Vrba košíkářská má v jehnědách velmi dlouhé nektarové žlázky. Ty jsou vidět na zvětšené fotografii roztržené jehnědy.
V Praze roste kolem potoků nejčastěji vrba křehká. Její jehnědy ale v těchto dnech ještě nekvetou.
Šla jsem se také podívat do Divoké Šárky. Z minulých roků si pamatuji, že před vstupem mezi skály tu byly vrby košíkářské a vrby křehké. Letos mne tu čekalo překvapení.
Kvetoucí vrbu košíkářskou jsem nenašla. Pouze ořezaná torza. V zásadě je to dobře, že se stromy občas ořezávají. Jinak by hrozilo, že mohutná váha větví by rozlámala dutý kmen. Seřezávané vrby se dožívají vyššího věku než takové, co si rostly divoce. Ale nemohli by lidé s tím ořezáváním vrb počkat až do doby, kdy jehnědy odkvetou? Hlavně počkat do doby, než začnou kvést jiné dřeviny, za krátko rozkvetou javory mléče a třešně, potom už bude mít hmyz nadbytek květů. Fotografie košíkářských vrb z tohoto článku jsem dělala 19. 3. 2024, a to už byly vrby košíkářské na konci svého kvetení. Stačilo by tedy s ořezáváním vrbových větví počkat ještě o týden déle a hmyz by se na vrbách nakrmil.
Tohle je asi vrba křehká.
Pro přírodu není problém v tom, že je ořezaná ta či ona vrba. Hmyzí hladomor způsobuje okolnost, že v těchto dnech tu v Přírodní rezervaci Divoká Šárka nekvete hmyzu skutečně nic, zdejší jíva už je odkvetlá a že do rozkvětu třešní a javorů ještě několik dnů chybí. (V dalších částech Divoké Šárky není situace lepší. Dřív tam dál u potoka bývaly keře vrby nachové, která kvete ve stejném termínu jako vrby košíkářské. Letos jsem tam vrby nachové nenašla, kromě jednoho slabého proutku.)
O blanokřídlém hmyzu je mezi lidmi málo znalostí. Minulí i současní entomologové vždycky raději zkoumali brouky nebo motýly, ti jsou totiž nádherní ve sbírkách. Blanokřídlí jsou hezky barevní jen jako živí, ve sbírkách ztrácejí barvu a sesychají se, jejich mrtvolky se skoro nepodobají tomu, jak vypadali během života. A když se tedy blanokřídlému hmyzu věnovalo jen málo lidí, tak pro vydavatele knih nebylo ekonomicky únosné tisknout o blanokřídlých nějakou odbornou literaturu. Teprve moderní fotoaparáty a internet nám dávají možnost sledovat život hmyzu. Dokud lidé fotografovali na film, tak bylo pořízení fotek neúměrné drahé. Blanokřídlí se pohybují docela rychle, podaří se tak jedna kvalitní fotografie ze stovky rozmazaných fotek. Dřív si fotografové amatéři nemohli dovolit zaplatit celý barevný film kvůli jednomu povedenému obrázku.
Teď je důležité využívat moderní možnosti, sledovat život hmyzu a zamýšlet se nad tím, co hmyz pro svůj život potřebuje. Za posledních deset let totiž hmyzu výrazně ubylo. Mnoho našich druhů hmyzu je nyní vymizelých nebo nezvěstných. Druhy, které dřív bývaly hojné, se nyní stávají vzácnými. Je potřeba se nad tím zamýšlet a hledat příčiny, proč se to děje. Za mnohé může klimatická změna a velké výkyvy počasí, s tím ale nic neuděláme, tomu se můžeme jen přizpůsobovat. Hodně ztrát hmyzích druhů mohou způsobovat zavlečené virové infekce. Hmyz sice mívá vůči virům dost dobrou imunitu, ale to jen v případě, že je v dobré kondici. Pokud na některé lokalitě dojde k tomu, že hmyz hladoví, tak imunita slábne. A proč u nás hmyz často hladoví? Protože dokud se louky sekaly ruční kosou, tak nikdo nedokázal posekat najednou velký kus. Krajina byla dřív sečená mozaikově, dnešní stroje posečou květy na mnoha hektarech louky za půl dne a nenechají ani kvíteček. A dokud se vrby ořezávaly ruční pilkou, tak vždycky na stromech zbylo dost takových vrbových větví, které vykvetly.
Další kapitolou je používání zemědělské chemie. Za přípravek relativně neškodný pro včely je považován takový insekticid, po kterém uhyne méně než 50% zasažených včel. Je zcela logické, že takové včely, které insekticidní postřik přežily, jsou zdravotně postižené, nejčastěji mívají poškozené smyslové buňky na tykadlech. No a nová nařízení z EU situaci vůbec nezlepšují, právě naopak. V poslaneckých sněmovnách totiž sedí hlavně vystudovaní politologové, právníci, ekonomové, to znamená lidé, kteří přírodním souvislostem vůbec nerozumí. Zemědělcům pak zakazují přípravky, které přírodu v podstatě nepoškozují (třeba moření osiva) a vhání je do používání takové chemie, kterou u nás lidi do postřiků nechtějí. Ono totiž třeba nemá smysl používání insekticidu, vůči kterému jsou populace našich polních škůdců už dávno rezistentní, jenže současné nařízení EU neumožňuje použít jiný přípravek, pouze dovoluje zmnohonásobit koncentraci toho povoleného. To samozřejmě poškozuje necílové organizmy, a to včetně nás lidí, mnoho pesticidů se dostává do spodních vod a my to pak vypijeme.
Chválím zemědělce, že začali proti mnoha předpisům protestovat. Naše vláda se zemědělci jedná hlavně o dotacích. Dotace jsou sice také důležité, ale nejde o ně na prvním místě. Hlavním problémem jsou nesmyslná a protismyslná nařízení z EU.
Alespoň v přírodních rezervacích by měli lidé vytvářet takové podmínky, aby tam hmyzu nevznikala hladová období, ve kterých jim nic nektarodárného nekvete.
Nejnovější aktuality
