16.4.2024 od Hanka
Jilm habrolistý a jilm horský jsou dvě příbuzné dřeviny. Zjara jsou nápadné tím, že na jejich větvích nejdřív vyrůstají plody. Teprve krátce před dozráním plodů začnou na těchto jilmech vyrůstat také listy.
Je to dobrá strategie. Takhle zjara je v přírodě ještě hodně volných nezarostlých míst, kde se mohou semena uchytit. Klíčící semenáčky mají šanci se prosadit dřív než se kolem nich začne rozrůstat konkurence jiných druhů rostlin.
V těchto dnech má zralá semena také vrba jíva a topol osika. Jejich droboučká semínka vypadají jako bílé chmýří, vítr je teď roznáší skoro všude.
Detail plodu jilmu na větvičce.
Mladý jilm s dozrávajícími semeny. (Staré stromy jilmů zničily brouci a nemoci, které brouci roznášejí. Protože ale jilmy tvoří semena už v mladém věku, tak tenhle druh nemizí, pořád se dokáže úspěšně rozmnožovat.)
Vrba jíva. V jehnědách teď pukají zralé tobolky a vítr roznáší droboučká semena do širokého okolí.
V těchto dnech má zralá semena v samičích jehnědách také topol osika.
Přitom ještě nedávno byly v samičích jehnědách topolu osiky jen zelené nedozrálé tobolky.
Jilm, vrbu jívu a topol osiku jsem fotografovala na vycházce kolem Únětického potoka 11. 4. 2024.
Ve stejný den tu kvetly ovocné stromy. Za hrází Dolního únětického rybníka je vidět také žlutě rozkvetlá mohutná vrba bílá. Vrba bílá, která roste nedaleko soutoku Únětického a Horoměřického potoka, je jedním z největších stromů tohoto druhu v České republice. Její stáří se odhaduje na 125 let.
Pro výživu hmyzu je zásadně důležité právě to, že různé druhy vrb rozkvétají postupně. Jejich kvalitní nektar a pyl má tedy hmyz k dispozici po dlouhou dobu. Včelám, čmelákům a dalším blanokřídlým velmi pomáhá, když jsou na lokalitě blízko sebe vysazené jak časně kvetoucí vrby jívy, tak později rozkvétající druhy vrb i pozdě rašící vrba bílá.