Životní strategii zlatěnky ohnivé určuje druh hostitele.
1. V hnízdech jízlivek a kutilek larva zlatěnky odstraní hostitelskou larvu a sama pokračuje ve vývoji na připravených zásobách ochromeného hmyzu.
2. U samotářských včel musí larva zlatěnky počkat, až se hostitelská larva promění v předkuklu, a teprve potom ji larva zlatěnky napadne a má ji pro sebe jako potravu. Zásoby pylu a nektaru, určené pro vývoj samotářské včely, jsou totiž pro larvy zlatěnky nepoživatelné.
Brzy zjara může být hostitelským druhem
zednice rezavá (
Osmia bicornis).
V květnu je hojná droboučká samotářská včela
dřevobytka pryskyřníková (
Chelostoma florisomne)
Samičky dřevobytky pryskyřníkové mají mohutná kusadla.
Dřevobytka pryskyřníková si buduje hnízdní komůrky pro svoje larvičky v dutinách v mrtvém dřevě nebo v dutých stéblech rostlin. Larvám samička připravuje zásoby pouze z pylu a nektaru různých druhů pryskyřníků. Přepážky mezi plodovými komůrkami samička vytváří ze směsi hlíny a písku.
Samička na další fotografii si nese v kusadlech hliněnou kuličku na tvorbu hnízdečka.
Když je v hnízdečkách hodně kvalitní potravy, tak se vždycky najde celá řada hnízdních parazitů, kteří si chtějí přivlastnit práci někoho jiného pro svoje potomstvo.
Jedním takovým hnízdním parazitem je štíhlá
drvenka kyjorohá (
Sapyga clavicornis).
Druh dostal své pojmenování podle nápadných tykadel samečků.
Sameček vykukuje z hnízdní komůrky.
Samička pátrá na stěně hmyzího hotelu po vhodných hostitelských hnízdečkách.
Tady už drvenka vhodné hnízdečko našla, ale dřevobytka se nenechá tak snadno ošidit. Chrání hnízdečko proti vstupu parazita vlastním tělem.
V jiném hnízdečku to ale vypadá, že drvenka bude mít úspěch.
Ploskočelky si budují hnízdečka v zemi. Jsou to drobné včeličky, u nás jich žije několik desítek navzájem podobných a podle fotografií nerozlišitelných druhů. Některé ploskočelky žijí samotářsky, jiné si v hnízdečkách vychovávají také dělnice, které následně pomáhají svojí matce s výchovou mladé pohlavní generace. V přírodě bývají ploskočelky téměř všudypřítomné, jenže pro jejich malou velikost je lidé přehlížejí.
Na obrázku je ploskočelka s nasbíraným pylem a kapkou nektaru mezi kusadly. Nektar z květů pravděpodobně obsahoval mnoho vody a málo cukrů. Proto se samička snaží na sluníčku část vody odpařit.
Život ale nebývá jednoduchý ani pro ploskočelky, je potřeba bojovat s mnoha potížemi.
Vzadu na hrudi ploskočelky je přichycená maličká larva brouka majky. Ploskočelka si pak nechtěně zanese larvu majky do svého podzemního hnízdečka. Larva majky v hnízdečku najde hotovou komůrku s vajíčkem ploskočelky, to zkonzumuje, a následně se larva majky živí na připravených pylonektarových zásobách. jak larva majky postupně roste, tak proniká do dalších a dalších komůrek ve včelím hnízdečku. U včel samotářek dokáže larva majky postupně zničit celé hnízdečko. U ploskočelek, které vychovávají dělnice, to může mít larva majky složitější. Tam je velká pravděpodobnost, že larvu majky některá dělnice odhalí a že jí zlikviduje.