Pražská příroda je nenahraditelná.

10.7.2016 od Hanka

Na horní fotografii jsem já, autorka zdejších www. stránek, na skále v přírodní památce Baba.

Zamysleme se třeba nad motýly. Každý rok musí samička naklást vajíčka, z nich se vylíhnou housenky, ty musí najít svoje živné rostliny, vykrmit se, zakuklit, a další rok se ukáže další generace motýlů.

Okáč bojínkový (Melanargia galathea), sameček a samička spolu.


Ale co se stane, když přijedou traktory se sekačkami a celou velkou plochu posečou během několika hodin?

Na fotografii je louka vedle přírodní památky Baba, posečená v polovině srpna 2015, kdy bylo extrémní sucho a horko. To bylo pro přírodu neštěstí, protože PP Baba jsou tmavé skály orientované k jihu, všechno živé se tedy z chráněné lokality přesunulo do sousední louky. Po vysečení téhle louky už v širokém okolí nekvetlo skutečně nic.
O zdejší plochu pečuje organizace Lesy hlavního města Prahy.
Po takovém zásahu většina druhů housenek ztratí své živné rostliny a uhyne. Zmizí z této lokality nenahraditelně a napořád. Když se tu další rok nevylíhnou noví motýli, tak už není, kdo by nakladl vajíčka a život pokračoval dál. Jedním zásahem se zničí celá populace.
V dřívějších stoletích, dokud se tráva sekala ručně, nikdo nedokázal pokosit velikou plochu během jediného dne.
Já vím, je to levnější, když stroje udělají práci během jediného dne. Ale copak město Praha nemá peníze na to, aby stroje přijely na lokalitu dvakrát, třeba v intervalu dvou nebo tří týdnů?
Takové náhlé vysečení velké plochy vždy velmi škodí, nejen motýlům, ale všemu. Nektar z květů potřebuje pro svojí výživu mnoho druhů hmyzu. V první polovině roku kvetou stromy, hodně našich hmyzích pomocníků se živí na stromech.

Na fotografii je dělnice čmeláka zemního na květu lípy.
Lípy jsou v české přírodě posledním domácím druhem dřeviny, která začátkem léta kvete. Potom v červenci, v srpnu, v září a v říjnu je všechen hmyz závislý na květech bylin na loukách.
Podívejme se na čmeláky blíž, jak žijí: Přezimuje mohutná matka. Ta pak sama vychová první generaci dělnic. S výchovou dalších dělnic už jí pomáhají její první dělnice. Teprve na konci vývoje čmeláčího hnízdečka začnou dělnice krmit larvy pohlavní generace, tedy samečků a samiček, které jediné dokáží přezimovat a zajistit pokračování života v dalších letech.
Co se stane, když čmeláčí hnízdečko náhle přijde o všechen zdroj potravy právě v době, kdy krmí larvy budoucích samiček? Vylíhnou se podvyživené samičky, náchylné na onemocnění, které život další generace nezajistí.
Podobný životní cyklus mají nejen čmeláci, ale jiné drobné druhy hmyzích opylovatelů, třeba některé ploskočelky.
Na další fotografii je sameček druhu ploskočelka šestipásá (Halictus sexcinctus).

Květy v travnatých plochách jsou pro přírodu v létě a na podzim velmi důležité.

Lidi, představte si, že byste žili v nadbytku jídla od března do začátku července, ale potom v srpnu nebylo k jídlu nic, v září nic, v říjnu zase nic. Jak byste se cítili? A právě tohle našim hmyzím opylovatelům děláme.

Kdysi kolovaly po internetu zprávičky, že kdyby vyhynuly včely medonosné, tak by lidstvo zakrátko vyhynulo také, protože rostliny by bez opylení netvořily plody. Není tomu tak, příroda není tak hloupá, aby byla závislá na jediném druhu opylovatele. Z území ČR je popsáno téměř 600 druhů včeliček, jejichž larvy se živí pylem a nektarem z květů rostlin.

Na dalších dvou fotografiích je chluponožka čekanková (Dasypoda altercator).



Mnohé druhy včeliček jsou většinou drobné, proto si jich lidi nevšímají. Ale i ty droboučké pracují na opylování květů právě tak dobře (nebo i lépe) než včela medonosná. Proto je důležité na ty další drobné druhy myslet a starat se o to, aby nevyhynuly. Včela medonosná totiž skutečně může z mnoha oblastí vymizet. Z jiných světadílů pronikají do Evropy další a další včelí paraziti, škůdci a nemoci včel medonosných. Protože naše včely se během svého vývoje s těmi cizími nemocemi nikdy nesetkaly, nemají vůči nim vytvořenou imunitu.

Proto se Praha 6 rozhodla, že na přírodě blízkých plochách se bude sekat tráva pouze v dubnu, v květnu a v červnu (to znamená, že se bude tráva sekat v době, dokud kvetou stromy a všechen hmyz má dostatek květů na stromech). Potom v červenci a v srpnu se sečení travnatých porostů na některých místech vynechá, aby zdejší byliny mohly kvést, a další sečení trávy bude až v září.
Nyní se ozývají hlasy obyvatel, že je to tak špatně, co na to alergici, . . . Dovolím si k tomu říct, že většina druhů trav (ne všechny), vytváří květní stébla pouze zjara, a pokud se jim květní stébla v dubnu, v květnu a v červnu posečou, tak potom už se tyhle trávy rozrůstají jen do šířky, ale v létě už nevykvetou.
Ovšem úřad Prahy 6 má ve své péči jen malé procento zdejších ploch. Naprostou většinu obhospodařuje pražský magistrát. Letos je snad i péče magistrátu lepší, ale v minulém roce to bylo tak, že na mnoha přírodě blízkých lokalitách nechali trávu vykvést a vyrůst snad do výšky metr a půl, a pak travnatý porost opakovaně vysekávali během horkého léta. To bylo smrtelné nejen pro hmyz, ale i pro mnohé rostliny, kterým se kořínky skoro uvařily, když najednou horké slunce zahřívalo holou zem. Když zafoukal vítr, začala na takových plochách vznikat prašná bouře jako kolem Sahary. Takže jaký postup se vám zdá lepší?

Pohled na posečenou louku 20. 7. 2015 nad ulicí Neherovská - tráva tu zjara vykvetla a vyrostla do výšky, teprve uprostřed extrémních veder v červenci tu proběhla první seč, tedy zničení jediných květů v širokém okolí.
(Ani tuto plochu nemá na starosti Úřad městské části Praha 6.)
Není lépe vrátit se k takovému systému péče, na jaký je zdejší příroda zvyklá po staletí - tedy sečení trávy na seno pro zvířata v květnu a v červnu, pak 13. července sv. Markéta hodila srp do žita - lidi začali sklízet obilí na polích a na nějaké sečení louky nikdo ani nepomyslel.