Tady jí máme na fotografii, pilorožka vojtěšková v celé své kráse.

Není jich tu sice v porostech vojtěšky mnoho, je potřeba chvilku hledat, než je člověk objeví, ale jsou tam. Létají spíš až v poledne nebo brzy odpoledne, ráno za rosy se jim ven ze svých hnízdeček nechce.
Hnízdečka si staví v zemi. Z hlavní svislé chodby odbočuje až 15 bočních štol vždy s jednou komůrkou pro larvičku na konci. Komůrky buduje postupně, zásobuje je pylem a nektarem z vojtěšky a na zásoby naklade vyjíčko.
Loňské stoprocentní vysečení této lokality i okolí tuhle vojtěškovou specialistku určitě poškodilo, ale část komůrek zřejmě stihla zásobit včas, a tak nedošlo k úplnému vyhynutí druhu.
Je důležité si téhle pilorožky vojtěškové vážit. Tolice vojtěška totiž není původní česká rostlina, a zdejší druhy hmyzu mají s opylováním vojtěšky problém. Tedy přesněji, vojtěška má problém s našimi druhy hmyzu, ty jí totiž neopylují, ale aby se dostali ke sladkému květnímu nektaru, tak květy vojtěšky všelijak nakusují a poškozují.
Pouze s několika málo druhy včel samotářek je typ květu vojtěšky v souladu jako správný klíč do správného zámku.
Zatímco vojtěška dává hmyzu nektar spíš v poledne a odpoledne, s čekankami je to právě naopak. Kvetou jen ráno. I když letos občas prší, je to znát, že vláha v zemi pořád chybí. Za slunečných dnů kvetou čekanky jen ráno do osmi hodin, pak už květy zavírají. Pískorypka čekanková se tomu umí přizpůsobit, nevadí jí, že si musí ráno přivstat.

Pískorypka čekanková při práci v květu.

Podle literatury je pískorypka čekanková vzácný a ohrožený druh. Tady v Praze v Dejvicích je ale k vidění často. Takže buď je Praha vyjímečná a máme tu hojně rozšířený vzácný druh, a nebo přírodovědcům uniká, že je tahle pískorypka k vidění na květech jen v 7 hodin ráno, po 9. hodině dopoledne už je skutečně vzácná.
Pyl čekanky má bílou barvu. Včely medonosné taky mají čekanky v oblibě.
Termíny sečení travnatých ploch velmi ovlivňují druhovou skladbu rostlin. Zde jsou vidět pásy různě barevných květů.

V ploše převládá vojtěška, ta teprve začíná kvést. (A snad jí letos bude dopřáno pořádně vykvést.)

Čmeláků je tu méně než na jiných pražských loukách, ale občas se tu nějaký na vojtěšce objeví.

Podle fyzikálních výpočtů leteckých inženýrů je čmelák zvířetem, které vzhledem ke své velikosti křídel a tvaru těla není schopné letu. Přírodovědci k tomu dodávají, ještě že o tom čmeláci nevědí, že nemohou létat, a spokojeně si létají. Faktem ale je, že potřebují sbírat nektar a pyl z květů v blízkosti svého hnízdečka, na dálkové lety jim energetická spotřeba nevychází. Vysečení celé lokality je pro jejich hnízdečka likvidační.
Vojtěšku milují zejména motýli.

Odhaduji druh modrásek krušinový. Zdá se, že na vojtěšku klade vajíčka - jeho housenky nejsou vybíravé, co se živné rostliny týká, žerou skoro všechno.
Bělásků je tu nejvíc, taky jsou vzhledem ke své barvě nejvíc vidět.

O běláskovi řepovém se píše, že když samičku otravuje nápadník, a ona se už znova spářit nechce, tak samička mizí dolů do trávy, a své odmítavé chování dává najevo poklesem křídel a naopak vysunutím těla vzhůru.

Žluťásek čičorečkový má taky rád vojtěšku, je to jedna z živných rostlin jeho housenek (má 2 - 3 generace do roka).

Na závěr vkládám detail motýlých křídel jednoho návštěvníka louky pod Špitálkou.