Většina rostlin už je odkvetlých a vzduchem poletují jejich semena.
Semena bodláku kadeřavého.

Zatímco bodláky mají na semenech chmýr z jednoduchých chlupů, pro pcháče je charakteristický chmýr pérovitý (jako péro ptáků).
Semena pcháče zelinného.
U nás se hodně šíří zlatobýl kanadský a zlatobýl obrovský. Ochránci přírody tyto cizí druhy nemají v lásce. S hmyzem je to naopak. Hmyz květy zlatobýlu vyhledává jako nejlepší potravu.
Proto nejvíc fotografií mám teď ze zlatobýlů.
Tady je sameček ruděnky běloreté, fotografovaný s jeho krásnými tykadly, co vypadají jako šroubovitá.

Před odletem je potřeba rozcvičit křídla.
Tentokrát se mi podařilo vyfotografovat i kuželitku. Těch je letos víc než v dřívějších letech, ale doposud se mi nedařilo je při fotografování zaostřit.
Naopak zlatěnka na odlomeném kousku květů mne překvapila. Takovou jsem zahlédla poprvé.
(Dodatečně určeno jako zlatěnka zlatoštítá -
Chrysis scutellaris)
U některého hmyzu překvapuje velmi dlouhé kladélko. (To je výzva pro fotografa, mít zaostřené dlouhé kladélko i tělo a hlavu hmyzáčka.) Přesto určit druh z fotografie nelze, snad nějaká srpuška.
(Později určeno -
Gasteruption jaculator)
Občas ještě kvete chrpa luční. Na ní často sbírají nektar a pyl droboučké včeličky. Zde dřevobytka z čeledi čalounicovitých.
Někde se ještě najde neodkvetlý bělotrn.

Samečkové druhu ploskočelka chrastavcová jsou teď všudypřítomní. A snadno se snáší vedle sebe. To je trochu neobvyklé, mnohé jiné druhy blanokřídlých mají samečky s teritoriální povahou, co nechtějí na své území nikoho pustit.

Na bělotrnu jsem na chvilku zahlédla i žahalku žlutou (samečka). Ta je zatím vzácná, ale vypadá to, že se v posledních letech trochu šíří.

Pohled na Přírodní památku Baba z opačného břehu řeky.
Na závěr romantický obrázek s volavkou popelavou.