Aby se to nepletlo, tahle Dendrologická zahrada Průhonice vlastně leží v Čestlicích, a je jen kousek za Prahou.
Určitě stojí za to, se do ní podívat. Je krásná od jara do podzimu. (V zimě je zavřená.)
Na ukázku vložím jen trochu málo fotografií z mojí včerejší návštěvy.
Na horní fotogafii je borovice mexická, s krásnými, velikými a dlouhými šiškami.
Dendrologická zahrada Průhonice
1.10.2016 od Hanka
Co se blanokřídlého hmyzu týká, teď na podzim už jsou v přírodě vidět prakticky jen dělnice včel medonosných.
Před zimou si ještě doplňují zásoby. Celkem včelstvo během zimních měsíců spotřebuje až 25 kg zásob medu (a taky uskladněného pylu), z toho obvykle 10 kg dodá včelař v podobě cukerných zásob, a kolem 15 kg si včely nasbírají samy. Je to ideální stav, když si včely mohou v úlech vytvořit směs z nektaru a pylu z květů a z dodaných cukrových zásob. Kdyby měly zpracovávat jen cukr, dařilo by se jim špatně. Včely musí mít k dispozici i pyl z květů. Kdyby ale měly v úlech jenom svůj vlastní med, ani to by nemuselo s přezimováním včelstva dobře dopadnout. Z některých rostlin má totiž nektar takové chemické složení svých cukrů, že velmi rychle krystalizuje. A během zimních měsíců se včelstva nedokážou živit ztuhlými zásobami, na tuhých zásobách by uhynuly hladem. Naopak cukr, chemicky vzato sacharozu, včely enzymaticky proměňují na glukozu a fruktozu, a takto pozměněný cukr v zásobách v plástech včel netuhne, a působí dobře také ve směsi s medem, který by sám o sobě nepříjemně ztuhnul a který si včely opatřily samy.
Tady kolem Dendrologické zahrady se včelám daří určitě dobře. Na květinových záhonech tu kvete hodně podzimních aster.
Jen vyjímečně jsem tu ještě zahlédla na květech samičku čmeláka zemního. Čmelačky si před zimou vytvářejí zásoby ve svém vlastním těle. Mají v sobě tukové tělísko, a to jim pomůže přežít dlouhou zimu bez potravy.
Zdejší rozkvetlé keře bohužel většinou nemají u sebe viditelné cedulky se jmény druhu. (Možná je cedulka skrytá pod hustými větvemi, těžko říct.) A jsou tu botanické zvláštnosti, jaké se jinde nevidí - neumím určit druh, který chutnal paní čmelačce.
Na dubech teď dozrávají žaludy. Už padají na zem. Všude, kudy člověk chodí, slyší okolo sebe, jak žaludy padají do trávy nebo do suchého listí.
Na dubových listech je teď hodně drobných hálek žlabatek. Nejvíc je to žlabatka hrášková.
Žlabatka penízková se zdá být vybíravější, co se týká druhu hostitelského stromu. Tady v dendrologické zahradě byla jen na některých dubech.
Naopak žlabatka hrášková dokáže žít na několika druzích dubů (Ne na všech, původně americké druhy dubů asi napadány nejsou.)
Na závěr vložím fotografii dvojice nějakých chrostíků, které jsem objevila vedle rybníčku.
Nejnovější aktuality
