Obdivuji zdejší duby už hodně roků. Snad nikde jinde se nenajde tak bohatá sbírka různých druhů dubů a jejich kultivarů jako právě tady. Jak plyne čas, mnohé původní staré stromy už uhynuly, ale zahradníci vysazují na uvolněná místa jejich následovníky.
Nejzajímavějším stromem je nyní zdejší dub velkoplodý. Je dutý už snad víc než půl století. Ale pořád se zdejším zahradníkům daří ho zachraňovat. Všimněte si, jak je teď jeho kmen průhledný.
Stromovka - sbírka zajímavých dubů
17.10.2016 od Hanka
Jeho žaludy mají překvapivě mohutnou číšku.
Skutečnou raritou tu jsou duby bílé. Jejich listy se na podzim barví krásně červeně, a to i na starých stromech.
To je zvláštností dubu bílého, že i staré stromy se barví červeně.
(Dub červený a asi i další tzv. šarlatové duby mají krásné červené podzimní zbarvení jenom u mladých stromů. Starší stromy mají podzimní zbarvení obyčejně žluté.)
Kdysi tu byly mohutné duby bílé dominantní ozdoby Stromovky. Ale jak plynul čas, ten nejstarší uhynul sešlostí věkem už snad před deseti roky, a další dva veliké stromy uprostřed parku uhynuly nedávno. Podepsala se na nich asi povodeň a následné napadení kořenů houbami, a navíc právě v místech, kde rostly, lidi pod jejich kořeny vykopali tunel Blanka. Poslední rána pro duby bílé byla, když v podzemí velkou plochu nad tunelem vybetonovali, a nad betonem vznikla podzemní (částečně i nadzemní) stojatá voda.
Ta prostřední louka byla vždycky vlhká, ostatně za Rudolfa II. tady bylo dno rybníka. Ale podbetonování stav ještě zhoršilo. Fotografie louky s loužemi je z října 2013. Letos tam probíhají změny, budují tu nové vodní plochy.
Dub bílý ve své původní americké vlasti roste jen na nejsušších svazích. Mít po vybudování tunelu Blanka všechny kořeny trvale v hluboké stojaté vodě, to nemohl přežít.
Naštěstí jsou tady ve Stromovce ještě další jedinci dubu bílého. Jeden z nich, jak se zdá, má letos kvalitní žaludy. To je docela zázrak, rozmnožování dubů bílých je v našich podmínkách obvykle neúspěšné.
Pro dub bílý je charakteristické, že jeho žaludy raší hned, jak spadnou na zem. Musí se vysévat okamžitě.
Ale i když žaludy vyraší, stále není vyhráno. Jako druh z velmi suchých oblastí má malou odolnost vůči našim houbovým chorobám kořenů. Mnoho semenáčků podlehne nemocem během prvních let života. Pokud ale překonají první roky, tak potom už jsou odolné a rostou dobře.
Mnoho zdejších dubů je naroubovaných. Roubují se jednak druhy, u kterých se nepodařilo sehnat kvalitní osivo, a také zajímavé kultivary. Určit druh bývá potom velmi těžké, podle listů skoro nemožné. Záhadu vyluští až chvíle, kdy naroubovaný kultivar začne mít plody. Poznali byste tady jen podle listů, že se jedná o dub ?
Překvapivě dobře ale určuje druh stromu hmyz. Hálky žlabatek na listech to dokazují.
Na několika místech úspěšně roste dub bahenní. Mladé stromy mají krásně červené podzimní zbarvení, starší jsou postupně víc žluté. Dub bahenní na obrázku z 16.10.2016 už žloutne.
V roce 2013 byl stejný jedinec na podzim 2013 hodně do červena. A ukázal věrnost svému jménu bahenní, podmáčení přežil.
Všimněte si spodních větví, jak jsou skloněné dolů k zemi. Je to jeden z důležitých rozlišovacích znaků dubu bahenního.
Žaludy dubu bahenního jsou drobné. Ze všech zdejších druhů dubů ve Stromovce má dub bahenní nejmenší žaludy.
Podobné duby šarlatové mají žaludy s polokulovitou číškou a vejcovitý tvar žaludů.
Většina dubů má listy ještě zelené. Ale při pohledu do koruny stromu proti slunci se už objevují i červené listy.
V sekci dubů šarlatových se jednotlivé druhy dokážou mezi sebou křížit. A nejkrásnější kultivary zahradníci roubují, obvykle na podnož dubu bahenního. Za takových okolností je pro amatéry určení druhu občas nemožné.
Cedulky se jménem druhu stromu se tu najdou jen vzácně.
Určit druh bývá pro našince obtížné. Třeba následující fotografie dubu. Plody má pořád ještě zelené, ačkoliv jiné druhy zdejších dubů mají už žaludy buď dávno opadané nebo nyní padající. A co víc, má celou zimu neopadané zelené listy.
Dodatečně se mi povedlo druh dubu určit - Quercus x turneri "Pseudoturneri". Rozmnožuje se výhradně roubováním. Vznikl prací zahradníků, zkřížením našeho dubu letního (Quercus robur) a dubu cesmínového (Quercus ilex). Dub cesmínový pochází se Středomoří, je stálezelený, a v podmínkách ČR neumí přezimovat. Jeho kříženec je svými vlastnostmi někde napůl mezi rodičovskými druhy. Je poloopadavý, to znamená, že jeho listy jsou přes zimu zelené a opadávají až během jara. A v Praze dokáže venku přezimovat.
Na závěr foto mladého dubu červeného při západu slunce.
Nejnovější aktuality
