Na fotografii je sršní hnízdo, zavěšené pod střechou málo používané chaty. Po obvodu je tepelná izolace.
Při pohledu do hnízda zespoda jsou uvnitř vidět buňky s larvami v různém stadiu vývoje.
V nevýrazně zbarvených buňkách nahoře (a taky vlevo) jsou larvy, zavěšené hlavou dolů, které jsou závislé na tom, aby je sršní dělnice krmily.
Nápadně bílé buňky jsou takové, kde už jsou sršní kukly, tam probíhá proměna v dospělé jedince.
Sršní dělnice jsou vidět při práci na tepelné izolaci. Dělnice, které aktivně ošetřovaly larvy, se pohybovaly velmi rychle, a můj fotoaparát je v tmavém podstřeší chaty nezobrazil.
V říjnu jsou sršní hnízda na konci svého vývoje.
18.10.2017 od Hanka
Sršně na horní fotografii mne nepustily blíž, abych fotografovala detaily jejich hnízda. Létáním dokola kolem mne mi dali jasně na srozuměnou, že mi víc vyrušování nedovolí. (Žihadlo mi nedaly, mají mírnou povahu.)
Fotografické štěstí mi přálo jinde. Tam bylo sršní hnízdo v dutém stromě, kde probíhalo kácení stromů. Lesáci asi o sršním hnízdě nevěděli, strom porazili, a kmen odtáhli za traktorem daleko od původního místa. Sršní dělnice pak hnízdo opustily, nenaučily se na novou polohu poraženého kmenu. Kupodivu ale u hnízda zůstali sršní samečkové. Samečkové nemají žihadlo, a tak jsem měla možnost fotografovat detaily sršního hnízda.
Sršní kukly jsou ukryté v bílém zámotku.
Sršní sameček. Nápadným rozlišovacím znakem od samiček jsou velká tmavá tykadla.
Pro srovnání vložím i starší fotografii sršní dělnice
Mladší vývojová stadia sršních larev jsou fotografovaná tady v atlasu druhů.
http://www.blanokridlivpraze.cz/atlas/detail/?atlId=25&razeni=abc
Základ buněk pro vývoj larviček vyrábějí sršně ze směsi z naškrábaného dřeva a svých slin. Bílý zámotek si před kuklením vytváří sršní larva. Na fotografii se po plástu s kuklami prochází sršní sameček.
Odstranila jsem vrchol bílého zámotku. Pod ním se ukázala světlá hlava s tmavýma očima.
(Stadium tmavých očí u larev mnoha druhů hmyzu je v zemědělské literatuře často používaný termín.)
Oči hmyzu jsou vlastně takové vedle sebe naskládané kornouty. Na dně těch kornoutů jsou světločivné buňky, a stěny kornoutů musí být úplně černé, aby pohlcovaly veškeré svělo, které nejde přímo ke světločivným buňkám. Jinak by se to různé postranní světlo všelijak odráželo a způsobovalo zmatek při vidění.
Kukla v buňce při pohledu z boku.
Na vytažené kukle už jsou vidět i budoucí nohy a tykadla, při zapojení fantazie lze rozlišit i křídla, nyní složená mezi druhým a třetím párem nohou.
Sršní plást, fotografovaný detail horní plochy, se samečkem.
Zajímavost k vidění hmyzu: Když byla havárie elektrárny v Černobylu, zasáhla i hmyz. Od doby této havarie se kolem Černobylu v některých liniích včel medonosných líhne polovina včelích trubců s bílýma očima. Tito trubci s bílýma očima jsou ovšem prakticky slepí, a díky tomu neschopní kvalitního létání, tedy i neschopní se spářit s mladou včelí matkou. Přesto se tato vlastnost v některých včelstvech dlouhodobě udržuje. Včelí trubci totiž mají jen jednu sadu chromozomů, včelí dělnice a matky jsou diploidní - a u těch se ten poškozený recesivní gen pro bílé oči neprojevuje. Včelí dělnice a matky těchto linií jsou zcela zdravé a normálně výkonné. Přes včelí matky se tento gen bílých očí ale stále dědí po mnoho roků dál a dál do dalších generací.
Nejnovější aktuality
