Ale přesto není potřeba mít strach o opylení ovocných stromů. Hmyz vylétá na květy brzy ráno, případně navečer, a k opylení v pořádku dojde. Extrémní teplotní výkyvy letošního jara ale pro přírodu příznivé nejsou, vykvetlo všechno najednou, včely pak opylování nestíhají.
Proto je potřeba si vážit i těch maličkých včel samotářek, které jsou skromnější.
Na horním obrázku je pískorypka ovocná (Andrena helvola) na květu slivoně.
Při velkém horku a suchu nektar v květech zasychá.
23.4.2018 od Hanka
Droboučké druhy včeliček opylují květy právě tak dobře nebo lépe než ti velcí a nápadní.
Tady je v květu jabloně ploskočelka velkohlavá (Lasioglossum laticeps).
Ploskočelky si budují hnízdečka v zemi. Některé druhy jsou samotářské, ale mnohé mají životní cyklus stejný jako čmeláci. Přezimuje oplozená samička, ta zjara vychová nejdřív první generaci dělnic, a ty pak matce pomáhají buď ještě s výchovou druhé generace dělnic nebo hned s výživou mladé pohlavní generace, samečků a samiček. Jenže tak malí tvorečkové nedokážou létat daleko od svého hnízdečka. Kdyby se vzdálili, snadno by je mohl odnést vítr a proti větru by se nedokázali do hnízdečka vrátit. Proto musí mít dostatek květů blízko hnízdečka od března do října. Aby ploskočelky opylovaly ovocné stromy, musí být pod stromy květnatá louka, s dostatkem květů po celou vegetační sezonu. Sterilní trávník bez sedmikrásek, který je v zahradách moderní, je mrtvá plocha, tam ploskočelky žít nemohou.
A tady není na obrázku čmelák, ale pačmelák, samička. Samičky pačmeláků jsou nápadné a mohutné, ale pyl na květech nesbírají. Starají se pouze o svojí vlastní výživu.
Pačmelák panenský (Bombus vestalis).
Pačmeláci jsou hnízdní paraziti u svých příbuzných druhů čmeláků. Obvykle se probouzejí ze zimního spánku až v květnu nebo ještě později, letošní jaro probudilo tuhle samičku dřív. Pro rozlišování různých druhů pačmeláků je potřeba znát tvar posledních článků zadečku.
Teplé počasí vyhovuje pískorypkám. Pískorypka ryšavá (Andrena fulva) na angreštu.
Kde je hodně hmyzáčků, tam létají i jejich lovci. Vosa útočná (Vespula germanica).
Kvůli fotografování jsem dala téhle vose na klacík kapku medu. Tak zůstala vosa chvíli v klidu a nechala se detailně zaostřit. Když se hmyz při fotografování pohybuje, bývá na obrázcích rozmazaně.
Letos jsou v Praze 6 překvapivně hojné samotářské včely stepnice jarní (Eucera nigrescens). Dřív bývaly jen kolem skal nad Vltavou a v Divoké Šárce, letos jsou všude. Jejich samečkové mají nápadně dlouhá tykadla. Ti se krmí na květech mnoha druhů rostlin, létají i na kvetoucí ovocné stromy. Vysoko ve větvích se ale dají těžko fotografovat, proto jsem samečka stepnice vyfotografovala na zahradě na květu barvínku. Překvapilo mne, že na porost barvínku létal větší počet samečků stepnic - včely medonosné si totiž barvínků nevšímají.
Zatímco samečkové stepnic jsou kvůli svým obrovským tykadlům a tmavooranžové hrudi nápadní, jejich samičky vypadají dost obyčejně. Zde samička na květu hrachoru jarního.
Nejnovější aktuality
