Veleslavínský zámeček v Praze 6 a jeho krásný park s mohutnými starými stromy má být zanedlouho prodán v dražbě.

25.8.2018 od Hanka

O Veleslavíně se píše už v zakládací listině Břevnovského kláštera v roce 993.
Namátkou vyberu další zajímavosti:
Dobou Veleslavínskou (poslední třetina 16. století) nazývají historikové období, kdy Daniel Adam z Veleslavína pracoval jako vydavatel českých knih, zejména vytisknul 6 dílů Bible kralické.
Současný Veleslavínský zámeček byl pravděpodobně postavený podle návrhu, který udělal Kilián Ignác Dienzenhofer, nejvýznamnější architekt a stavitel vrcholného baroka v Praze.
Zapomenout by se nemělo ani na poslední soukromé majitele veleslavínského areálu, na lékaře Leo Kosáka a Oskara Fischera, kteří zde v roce 1910 zřídili sanatorium pro choroby plicní a nervové. V roce 1941 byli zatčeni gestapem, po deportaci do ghetta Terezín zemřel O. Fischer v únoru 1942, a L. Kosák zahynul v říjnu 1944 v Osvětimi. Jejich zámeček ale slouží nemocným pacientům až dosud. Vzpomínkou na tyhle lékaře jsou i krásné mohutné stromy v areálu.

Mohutná borovice vejmutovka, fotografovaná z ulice U Zámečku.


Pohled do koruny starého dubu.


Jenže pokud bude Veleslavínský zámeček a jeho parkový areál a další budovy v něm prodán, vznikne nenapravitelná ztráta. Ekonomicky je totiž výhodnější nechat kulturní památku zchátrat tak, až sama spadne, a tím pro ní přestane platit jakákoliv ochrana. Pak se může na tom místě postavit nějaká moderní hrůza.
Existují případy, kdy nový majitel kulturní památku krásně opraví a zachrání. Často je tomu ale naopak. Třeba zámek v Praze 6 Sedlci, který koupila v devadesátých letech jakási akciová společnost. Podívejte se, jak nyní vypadá Sedlecký zámek. Je to poučné, bude-li zámeček ve Veleslavíně prodán, s velkou pravděpodobností začne jeho stav zakrátko vypadat stejně.

Zeď zámeckého areálu v Praze 6 Sedlci.


Pohled na Sedlecký zámek z hlavní ulice.


Sedlecký zámek, fotografovaný z náměstí.


Hlavní vstup do zámku (kterým už snad 25 roků nikdo ani neprošel).


Zámek v Praze 6 Sedlci je názornou ukázkou toho, co se začne dít s kulturní památkou, která je prodaná soukromému majiteli. České zákony jsou v takových případech bezmocné.

A tohle chce teď naše ministerstvo financí udělat i se zámečkem ve Veleslavíně.

Před minulými volbami nám někteří politici slibovali, že bude lépe. Jenže to dopadá naopak.
Co dřív sloužilo veřejnosti, to ministerstvo financí prodává.

Třeba koupaliště v Dolní Šárce. Několik generací zdejších dětí se v tomhle bazénu naučilo plavat. Pražský magistrát měl tenkrát o koupaliště zájem, chtěl starý bazén a jeho vybavení zrekonstruovat a zmodernizovat, aby tenhle areál zůstal pro veřejnost. Jenže hned po volbách 2014 se ministerstvo financí ukázalo, že miluje peníze, ne lidi - areál koupaliště byl prodán.
Přitom tohle koupaliště tu mělo ve studnách vlastní zdroj vody, nebylo závislé na dodávkách vody z pražských vodáren. Takových lokalit s vlastním vodním zdrojem existuje málo, koupaliště se nenechá vybudovat jen tak kdekoliv. Prodej tohoto areálu je pro veřejnost nenahraditelná ztráta.

Koupaliště krátce po prodeji soukromému majiteli (dnes už neexistuje).


Celkově se Praha 6 a její krásná příroda se stává čím dál tím víc neprůchodnou. Kde byla dřív veřejně používaná cesta, tam se dnes naráží na oplocení. My obyčejní lidé dnes v některých velkých lokalitách chodíme jen v uličkách mezi ploty s bezpečnostními kamerami.
Třeba touhle lesní pěšinou jsem v minulosti vodila svoje děti do mateřské školky. Zhruba v roce 2015 tyhle pozemky koupil nový majitel a obvod opatřil cedulkami.


Dnes už tam cedulky nejsou, nyní je tam plot. Zmizela i ta mateřská školka, její budovu a zahradu teď vlastní jakási obchodní společnost.

Jak jsem chodívala s dětmi bruslit na rybník Dubák v Praze 6, který je nyní za plotem a veřejnosti nepřístupný, o tom jsem psala na zdejších stránkách už 4. 3. 2018, ale znovu to připomenu.

Rybník Dubák v Praze 6 je teď oplocený a pro veřejnost nepřístupný.

Nyní je tedy na řadě zámeček Veleslavín a jeho krásná zahrada se starými stromy. Má být prodán a pro veřejnost už prý sloužit nebude. Přitom se v těsném sousedství z jedné strany už staví, a z druhé strany se brzy stavět začne.

Na výsadbu zeleně už prostor v nové zástavbě nezbude. Právě tak, jako nezbude na nějakou veřejnou vybavenost.

Proto Vás, vážená paní primátorko a vážení radní hlavního města Prahy žádám, abyste uplatnili
oprávnění hlavního města, požádat ÚZSVM o bezúplatný převod areálu s objekty Veleslavínského
zámku do vlastnictví hl. m. Prahy tak, aby mohly být objekty zámku s parkem kvalitně
rekonstruovány, a aby tak došlo k záchraně této jedinečné památky.

Že by to bylo příliš drahé? Není to pravda.
V současné době jsou v nejobtížnější situaci rodiče, kteří pečují o svoje třeba už dospělé dítě s menším mentálním postižením. Takoví rodiče mají strach, co s jejich dítětem bude, až zemřou. Rádi by zaplatili i velkou částku peněz, kdyby mohli koupit svému dítěti trvalé bydlení v nějaké společnosti, která se bude o mentálně postižené starat. Pro lidi těžce nemocné se místo v některém ústavu vždycky najde, a při dobré péči tu mohou prožít i docela šťastný život. V beznadějné situaci jsou ti s menší mentální poruchou. Do péče ústavu je nikam nevezmou, protože musí dát přednost takovým, kteří jsou na tom hůř. Jenže umět se orientovat v požadavcích dnešní složité doby je náročné i pro zdravé lidi.

Vysvětlím to na příkladu: Když jsem chodila do nemocnice (jako návštěva, ne jako pacientka), vídala jsem i jednu pacientku, zhruba středního věku. Byla diabetička, ale neuměla si správně spočítat potřebnou dávku inzulínu, jakou si má sama aplikovat. Často se stávalo, že si píchla větší dávku, než by bylo potřeba, a v důsledku toho zůstávala někde ležet v bezvědomí. Okolní lidé obvykle nevěděli, co se jí stalo, volali tedy sanitku a ta jí vždy odvážela do nemocnice. Většinou si ale dávala výrazně menší dávku inzulínu, než by bylo potřeba, a v důsledku toho měla nohy v tak špatném stavu, že jí hrozila amputace obou nohou. A neměla nikoho, kdo by jí s aplikací léků pomáhal. Všichni jí jenom nadávali, jak je blbá, když není schopná se naučit správné výpočty. Že osoba s mírným mentálním postižením se to nikdy nemůže naučit, na to nikdo nebral ohled. A tak se opakoval do nekonečna její transport do nemocnice ve stavu v bezvědomí a propouštění domů s tím, ať už se kouká správné výpočty naučit.

Pro takové lidi je potřeba najít nějaké zařízení, kde jim bude personál v obtížných věcech pomáhat. Lidé s menším mentálním postižením dokážou dělat mnoho sami a správně, mohou i chodit do práce, ale žít úplně sami nedokáží. Lidem s menším mentálním postižením naše společnost mnoho dluží, pro ně není k dispozici nic, kde by mohli být přijati.

Vážení naši zvolení politici, ukažte, že berete vážně svůj slib, že bude lépe, a ponechte Veleslavínský zámeček s jeho krásným parkem pro potřeby veřejnosti!

Ačkoliv jinde v Praze teď v srpnu stromy usychají kvůli letošnímu extrémnímu horku a suchu, v parku u Veleslavínského zámečku jsou stromy pořád krásně zelené. Je to znát, že se jedná o lokalitu, kde je pramen Veleslavínského potoka.

Květiny tu kvetou i bez zalévání a mají v květech nektar pro hmyz. (Slunečnice topinambur)

Mohutné smrky tu taky vynikají zdravím.


Mohutná borovice vejmutovka v celé své kráse.


Poznámka: V areálu Veleslavínského zámečku je několik dalších budov, postavených později. Ty jsou nyní prázdné, nevyžívané, v horším stavu. Na internetu se dají najít na adrese

https://prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/284-zamek-veleslavin

Ale není pravda, že park je nepřístupný. Lidi, zejména pacienti zdejšího střediska tam chodí. Samozřejmě, že nyní je park v zadní části málo udržovaný - který nájemce by investoval do práce v parku, když mu teď končí nájemní smlouva.

Další informace jsou na
http://praha6ztracitvar.cz/clanky/stat-chce-prodat-zamek-veleslavin