Roztoči na mladých matkách čmeláků a pačmeláků.

22.9.2018 od Hanka

Fotografovala jsem pačmelačku v detailu, a při zvětšeném zobrazení se ukázalo, že jí za hlavou běhá další tvoreček.


Roztoč Parasitellus fucorum v detailním zvětšení. V češtině ho někdo pojmenoval savenka čmeláková.

A co jsem se o roztoči Parasitellus fucorum dočetla na internetu?
Ve čmeláčích hnízdech může žít větší počet různých druhů roztočů, Parasitellus fucorum je z nich největší. Trvale žije ve společenství čmeláků (bývá u mnoha různých čmeláčích druhů). Není to ale pravý parazit, pouze se ve čmeláčích hnízdech přiživuje. Vyšší napadení má negativní vliv na čmeláčí kolonii, ale v malém množství mohou být pro čmeláky užiteční. V larválních stadiích jsou tihle roztoči Parasitellus fucorum draví, loví jiné roztoče nebo drobné členovce ve čmeláčích hnízdech, a tím čištěním hnízda jsou čmelákům prospěšní.
V průběhu jara a léta se větší larvy tohoto roztoče přichytávají na čmeláčí dělnice, později i na čmeláčí samečky, a nechávají se tranportovat na květy rostlin. Samostatně by ty roztočí larvy dokázaly žít na květech sotva déle než jeden den. Ony ale na květech čekají na čmeláčí dělnice z jiných hnízdeček, na ně se zase přichytí a nechají se tak zanášet do dalších a dalších čmeláčích kolonií. Občas se ty roztočí larvy z květů přichytí na jiné druhy hmyzu než na čmeláky, a nechávají se tak transportovat na větší vzdálenosti. Nakonec se ale musí dostat zase ke čmelákům. Aby roztočí larvy dokončily vývoj a staly se z nich pohlavně zralé samičky, tak musí začít živit pylem. Ale ne ledajakým pylem, musí to být pyl, který čmeláci zpracovali. Roztoči si obvykle pyl seškrabují z povrchu plodových komůrek čmeláků. (Čmeláčí samičky a dělnice překrývají pylový bochník voskovou vrstvou smíchanou s pylem.)
Na konci léta a na podzim vyhledávají větší larvy roztočů mladé čmeláčí matky - pouze na nich dokáží přezimovat.

Náš zkušený chovatel čmeláků Jaromír Čížek má ale na roztoče ve čmeláčích hnízdech jiný názor. Napsal mi, že ačkoliv se s roztoči ve čmeláčích hnízdech setkáváme téměř všude, jsou u čmeláků jednoznačně škodliví, vždy si u nich vyberou nějakou svojí daň. Dravé larvy roztočů mohou pronikat do kladení čmeláků, kde pod voskovým krytem ujdou pozornosti chovatele. Upozorní na sebe jen tím, že se čmeláčí larvy pod voskovým krytem delší dobu neobjevují. Po kontrole kladení, při níž musím otevřít voskové pouzdro vajíček, najdu uvnitř jen shluky roztočů, co vajíčka zkonzumovali. Larvy čmeláků poškozené roztoči sáním hemolymfy mívají po zakuklení a vylíhnutí dospělce znetvořené části těla, často křídla, končetiny, tykadla a pod. Při rozsáhlejším poškození larvy svůj vývoj ani nedokončí. Míra škodlivosti roztočů se může lišit podle druhů a jejich vývojových stadií.

Při čtení o tomhle roztoči jsem pochopila, proč koncem léta a na podzim je v přírodě vidět mnoho čmeláčích samečků, ale jen vyjímečně mladé matky. Ony ty mladé čmeláčí matky se krátce po opuštění rodného hnízda spáří se svým vyvoleným samečkem, a pak už si hledají nějaké místo v zemi, kde by mohly přečkat zimu. Protože čím víc by létaly po květech, tím víc roztočů by na sebe nachytaly, a o takové nepříjemné narušovatele zimního spánku není co stát. Kromě toho ve stavu hibernace čmeláčí matky pomaleji stárnou, takové včas zazimované se na jaře probouzejí v lepší tělesné kondici.

Samička druhu pačmelák cizopasný (Bombus rupestris) proniká sosákem dovnitř kvítků pro sladký nektar.


Pačmeláci se velmi podobají svému hostitelském druhu čmeláka. Pro rozlišení je potřeba se jim detailně podívat na zadeček. A taky na chlupaté zadní nohy. Chybí na nich ploška pro sběr pylu, samičky pačmeláků nedokáží sbírat pyl.


Samičky druhu pačmelák cizopasný mají tmavá křídla. A je to veliký hmyz.


Samičky druhu pačmelák cizopasný jsou v přírodě k vidění jen vyjímečně, proto ukážu víc fotografii.
Pod váhou těžké samičky se květy sklání dolů.