čeleď: Pilorožkovití - Melittidae
Olejnice žlutonohá (Macropis fulvipes) se podobá olejnici vrbinové. Liší se zejména tím, že se zjara objevuje dřív. Proto ta olejnice žlutonohá zpočátku navštěvuje dříve kvetoucí vrbinu tečkovanou nebo vrbinu penízkovou, až později i vrbinu obecnou.
Podobně jako její příbuzná olejnice vrbinová vytváří zásoby potravy pro svoje larvičky pouze z pylu vrbin a z olejnatého sekretu květů vrbin, s přídavkem menšího podílu nektaru z květů jiných rostlin. (Vrbiny netvoří nektar.)
Samečci mají nápadně ztlustlé zadní nohy.

Samečkové přenocují na rostlinách. Za chladného rána na sobě mívají kapky rosy. A rádi se přelezou zahřát na teplou ruku.
Samečkové mají obličej s rozsáhlou žlutou kresbou. Na rozdíl od podobného druhu olejnice vrbinové mají samečkové olejnice žlutonohé také žlutý celý svrchní pysk.
Dospělci musí pro svojí vlastní výživu sbírat nektar z květů mnoha různých druhů rostlin.
Samička v květu ostružiny.
Samečkové hledají svoje princezny daleko, a také si musí doplňovat energii sáním nektaru na květech mnoha druhů rostlin. Dobře se poznávají podle žluté kresky vpředu na hlavě.

Fotografovala jsem ho, když na louce vyhledával květy kakostu pyrenejského.

Starší samečkové už jsou šediví.

Tady na hvozdíku asi sameček na hluboko uložený nektar nedosáhne. Je vidět, že i hmyz se musí v životě učit, co se dá v jakém květu očekávat. No možná se tu dokázal napít rosy.