Drvodělka fialová Xylocopa violacea

V minulých letech jsem drvodělku fialovou pozorovala v Praze několikrát, jenže bývala vysoko na dřevinách, mimo dosah fotoaparátu. Až 3. 4. 2018 se mi poprvé povedlo drvodělku fotografovat na samičích jehnědách vrby jívy. I tady létaly drvodělky vysoko v koruně stromu, ale povedlo se mi nahoru na vrbu jívu vylézt.

Samečkové mají lomená tykadla a předposlední 2 články tykadel jsou nápadně žlutohnědé.


Při určitém úhlu odrazu slunečních paprsků jsou jejich křídla leskle fialovomodrá.


Porovnání velikosti drvodělky a dělnice včely medonosné. Na horní jívové kočičce je vidět včela, dole je mohutná drvodělka.


Na zdejších fotografiích na jehnědách vrby jívy jsou samečci. Samečci drvodělky fialové si při prvním jarním oteplení vyhlídnou nějaký vysoký kvetoucí strom, který jim poskytuje potravu (energii), a vylučují pach, kterým lákají samičky. Na vybraném stromě se obvykle sejde několik samečků. A vylučují pohlavně atraktivní látku, která upozorňuje samičky na jejich přítomnost.

Stane se jen vzácně, aby měl člověk drvodělku v dosahu fotoaparátu, proto vložím víc fotografií, jak jsem fotila drvodělku fialovou - samečka, když mu chutnal nektar v jehnědě vrb jívy.




Zatímco světlo, které se od křídel odrazí, je nádherně modrofialové, při fotografování v protisvětle jsou křídla nápadně tmavohnědá.




Samečkové i samičky drvodělek přezimují jako dospělci, spolu se páří až na jaře. Ze zimního spánku se probouzejí hned při prvním jarním oteplení. V tomto termínu bývá o květy nouze. Na pražských hřbitovech a v jejich okolí už v březnu kvetou dymnivky. Na fotografii je dymnivka plná a drvodělka, která se dostává k hluboko uloženému nektaru vykusováním díry do květní ostruhy.


Samičku se mi povedlo fotografovat až v červnu 2019, na květech hrachoru širokolistého.

Zdá se, že je to už starší zasloužilá matka, poznamenaná životem, celá lesklá, skoro bez tmavých chloupků, jaké mají mladice. Taky jí chybí kousek jednoho tykadla. I podle jednoho zdravého tykadla se dá poznat, že samičky mají tykadla slabší a tenčí než samečkové.
Žlutě zbarvená hruď je poprašek pylu z nějakých květů, které tahle drvodělka navštívala dřív.


Kovově lesklá křídla.

Pro srovnání velikosti jsem se snažila vyfotit na stejném květenství hrachoru drvodělku a jinou včelu. Povedlo se vyfotografovat současně čalounici trouchovou (Megachile wilughbiella), ta je zhruba stejně velká jako dělnice včel medonosných.


A jak se zdá, fotografovaná stará drvodělka byla v roce 2019 úspěšná matka. V srpnu pak v okolí poletovalo mladých drvodělek několik. Tady je mladý sameček na květu bělotrnu.