Pískorypka huňatá Andrena clarkella


čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae

Pískorypka huňatá (Andrena clarkella) je dlouhá 9 až 15 mm. Zjara se objevuje hned na začátku teplejšího počasí kolem poloviny března, jako jedna z prvních pískorypek, jaké můžeme v přírodě vidět létat. Pro výživu svých larviček sbírá zásoby nektaru a pylu na časně zjara kvetoucích vrbách.
Pískorypka huňatá je vzácnější druh. Ke svému přežití potřebuje, aby na její lokalitě kvetly nejen vrby jívy, ale v jejich sousedství také další druhy časně kvetoucích vrb, zejména různé klony vrby košíkářské nebo vrba nachová. Důležité je, aby termíny kvetení různých vrb na lokalitě na sebe navazovaly, aby pískorypkám nevznikala hladová období.

V horní části obrázku saje nektar dělnice včely medonosné, na dolní jehnědě je vidět černý zadeček pískorypky huňaté. Je vidět, že pískorypka huňatá je ve srovnání se včelou mohutnější do šířky, na délku je buď stejná nebo menší.
/Pískorypka huňatá a dělnice včely medonosné na prutu vrby košíkářské.
U nás rozkvétá jako první vrba jíva, ta kvete někdy už od února. V přírodě se jíva rozmnožuje pouze semeny. Snadno se kříží s vrbou košíkářskou a s vrbou nachovou. Proto je každá jednotlivá jíva originál, v některé vlastnosti se liší od okolních jív. Pro hmyz jsou důležité rozdíly v termínu rozkvětu jívových jehněd. V předjaří a na začátku jara bývá velmi proměnlivé počasí, mnohé jívy odkvetou během chladných dnů, které hmyzu neumožňují létat. Nejen pískorypka huňatá, ale také čmeláci a další druhy hmyzu potřebují, aby blízko jejich hnízdeček rostly různé vrby, u kterých doba kvetení na sebe navazuje.

Pískorypka huňatá si nasbírala pyl na sousední vrbě a nyní se pohybuje mezi samičími jehnědami vrby košíkářské, ve kterých získává mnoho kvalitního nektaru.
/Pískorypka huňatá mezi jehnědami vrby košíkářské.
V dřívějších stoletích bývaly vrby košíkářské jedněmi z nejčastěji pěstovaných vrb. Proutěné koše a nůše tenkrát lidi používali v podstatě na všechno. Kdejaká mokřina uprostřed polí sloužila jako zdroj proutí. Jinak silné pruty lidi potřebovali třeba na koše na brambory, jiné slabší a dlouhé proutí bylo na výrobu elegantních košíčků pro bohaté dámy. Proto se pěstovaly odlišné klony košíkářských vrb. Mnoho prutů lidé odřezávali už během zimy, ale také hodně větví vždy zůstalo a hmyzu vrbové jehnědy rozkvetly.
Po tisíciletí se česká příroda vyvíjela tak, že velmi mnoho druhů hmyzu se probouzelo ze zimního spánku právě v termínu kvetení košíkářských vrb. Vrby jívy často pěstovali včelaři. Jívy rozkvétají brzy v předjaří, kdy jsou většinou schopné létat jen včely medonosky a pouze maloučko dalších druhů hmyzu. Dnešní včelaři si obvykle vysazují před úly vrby, které vznikly zkřížením jívy a vrby košíkářské - ty totiž rozkvétají o trochu později.

Pískorypka huňatá má hruď svrchu, holenní sběráčky a zadní chodidlo nápadně rezavě zbarvené. Zadeček má celý černý, má také černou hlavu a hruď ze spoda.
/Vrba košíkářská s pískorypkou huňatou na jehnědě.

Samičky většinou vidíme s nasbíraným žlutým pylem na sběráčcích.
/Pískorypka huňatá na vrbě košíkářské v oboře Hvězda v Praze 6.
/Pískorypka huňatá 19. 3. 2024 v oboře Hvězda.
Pískorypky huňaté jsem fotografovala 19. března 2024 v dolní části obory Hvězda v Praze 6, na samičích jehnědách vrby košíkářské. Vrby se samčími pylovými jehnědami tu rostou blízko, jenže mají větve vysoko, kam fotoaparát nedokáže detaily zaostřit.
/Pískorypka huňatá má černý zadeček.

Kyjorožka
Ploskohřbetka javorová
Pačmelák kosmatý
Lumek Orthopelma mediator

© Blanokřídlí v Praze 2016

TOPlist