Atlas Seznam
Ploskočelka páskovaná Halictus simplex
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka páskovaná (Halictus simplex) je v teplých oblastech velmi hojný druh. Vzhledem ke své drobné velikosti (9 až 11 mm) často uniká pozornosti.
Je to samotářský druh včely.
Na horním obrázku je sameček v květu škardy dvouleté. Samečkové se líhnou od června do září, po spáření hynou. Samičky přezimují a zjara zakládají v zemi hnízdečka pro svoje larvy.
Plodové komůrky zásobuje pylem a nektarem z mnoha druhů rostlin.
Ploskočelka pospolná Lasioglossum marginatum
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka pospolná (Lasioglossum marginatum) je druh, který se hojně vyskytuje ve Středomoří. V Čechách byla donedávna neznámá, v posledních dvou letech se objevuje i tady. Je dlouhá jen 7 až 8,5 mm. Její přítomnost na květech snadno uniká pozornosti, protože se podobá jiným druhům ploskočelek, co jsou u nás časté. Velmi nápadné jsou ale vstupy do jejich hnízdeček. U vstupů do podzemního hnízdečka si ploskočelky pospolné budují poměrně pevné hliněné "komínky".
Ploskočelka prosvítavá Lasioglossum pauxillum
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka prosvítavá (Lasioglossum pauxilum) je dlouhá jen 5 až 7 mm. V teplých oblastech ČR je to jeden z nejhojnějších druhů rodu. Je to nenápadná, ale všudypřítomná včelička. Sbírá nektar a pyl z květů mnoha druhů rostlin.
Přezimují oplozené samičky. Ty se probouzejí ze zimního spánku koncem dubna. Pak si vybudují v zemi hnízdečko, a samička naklade do komůrek vajíčka. Z těch se vylíhnou dělnice, které následně matce pomáhají s výchovou další generace. Mladé samičky a samečky je možno v přírodě vidět od července do října.
Ploskočelka sametová Lasioglossum malachurum
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka sametová (Lasioglossum malachurum) je drobný druh, štíhlý a dlouhý jen 7 až 10 mm.
Je to druh sociální, během vegetační sezony má vždy dělnice, ty jsou vždy menší než jejich matka. Ve střední Evropě mívá dvě, někdy tři generace dělnic. Na severu jen jednu generaci dělnic (v krátkém létě by víc nestihly).
Hnízdí v zemi, často na ušlapaných pěšinách, často ve velkých agregacích stovek až tisíce hnízd blízko sebe.
Ploskočelka skvrnkatá Lasioglossum interruptum
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka skvrnkatá (Lasioglossum interruptum) je dlouhá 5 až 7 mm. Má výrazné plsťové skvrny na bázi 2. a 3. článku zadečku. V Čechách se vyskytuje jen na teplých výslunných svazích. Je to mediteránní druh, žije hlavně v jižní Evropě a v severní Africe. Sbírá nektar a pyl z květů mnoha druhů rostlin.
U nás žijí jako včely samotářky, časté je ale také společné zakládání hnízda více samičkami.
Samičky a někteří samečkové tohoto druhu jsou tmaví, část samečků je na začátku zadečku červená.
Ploskočelka šestipásá Halictus sexcinctus
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka šestipásá (Halictus sexcinctus) je dlouhá 12 až 15 mm, je tedy jen nepatrně menší než dělnice včely medonosné.
Na horní fotografii je samička, která se zjara po přezimování krmí na květech mateřídoušky.
Obě pohlaví se líhnou koncem léta nebo na podzim, samečci po spáření hynou, oplozené samičky přezimují.
Tento druh je zajímavý tím, že má různé typy sociálních organizací. Může být samotářský, to znamená, že matka sama vychová další generaci samiček a samečků, ale může být i tzv. eusociální, že matka nejprve vychová generaci dělnic, a pak terve dělnice pomáhají matce vychovat mladou pohlavní generaci.
Ploskočelka velkohlavá Lasioglossum laticeps
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka velkohlavá (Lasioglossum laticeps) je dlouhá jen 6 až 8 mm a velmi štíhlá, patří tedy ke včeličkám, které pro jejich drobné rozměry ani nevnímáme. Přitom vykonávají mnoho opylovacích prací, zejména proto, že se v Praze jedná o velmi hojný druh.
Mladé samičky se páří se samečky během léta a podzimu, a brzy poté, již na podzim, si začnou zakládat vlastní hnízdečko (obvykle v zemi), kde přezimují. Velmi časně na jaře začnou vyletovat a zásobovat svoje plodové komůrky pylem.
Ploskočelka zlatolesklá Halictus subaurus
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka zlatolesklá (Halictus subaurus) je v Praze častá. Pro svojí drobnou velikost ale často uniká pozornosti. Samičky bývají dlouhé 7 až 8 mm.
Je to tzv. primitivně eusociální druh.
Samičky se probouzejí ze zimního spánku koncem března. Zakládají hnízdečka v zemi, dávají přednost kolmým hlinitým stěnám. Budují až 15 cm hlubokou hlavní chodbu s plodovými komůrkami na konci.
Samička nosí do plodových komůrek jako potravu pro larvy pyl a nektar z mnoha druhů rostlin.
Ploskočelka žlutonohá Lasioglossum xanthopus
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka žlutonohá (Lasioglossum xanthopus) je dlouhá 11 až 14 mm. Patří k našim největším ploskočelkám. Je to samotářský druh. Hnízdečka pro komůrky se svými larvičkami si vyhrabává na teplých místech, nejraději na plochách, které nejsou porostlé vegetací. Pro svoje larvičky tvoří zásoby potravy z nektaru a pylu z mnoha druhů rostlin, nejoblíbenější je šalvěj luční.
Samečkové létají v přírodě na podzim, od září do listopadu, někteří samečkové přezimují. Samečkové vyhledávají hnízda se samicemi. Samičky na podzim ze svých rodných hnízdeček nevyletují. Samičky je možno vidět na květech až následující rok od konce března do června.
Ploskohřbetka borová Acantholyda erythrocephala
od Hanka
čeleď: Ploskohřbetkovití - Pamphiliidae
Ploskohřbetka borová (Acantholyda erythrocephala) je dlouhá 11 až 16 mm. S dospělci se lze setkat od března do začátku června. Vyskytuje se v mladších a ve středně starých borovicových lesích. V některých letech je vzácná, v jiných se naopak přemnožila natolik, že v lesích vznikaly její holožíry. Vyhledává hlavně porosty borovice lesní, ale může se rozmnožovat i na mnoha dalších druzích borovic. Mohou úspěšně napadat i u nás pěstované nepůvodní druhy borovic.
Samičky ploskohřbetek kladou vajíčka na loňské jehlice borovic, obvykle víc vajíček v řadě za sebou, po dvou až deseti kusech. Vylíhlé larvy pak žijí ve společném zápředku. Každá larva má samostatnou rourkovitou komůrku, do které si zatahuje ukousnuté loňské jehlice, a ve skrytu svojí komůrky jehlice konzumuje. Vyrostlá larva si nakonec vybuduje kukelní komůrku v zemi a tam jako kukla přezimuje.