Atlas Seznam
Kutilka mexická Isodontia mexicana
od Hanka
čeleď: Kutilkovití - Sphecidae
Kutilka mexická (Isodontia mexicana), jak její jméno napovídá, pochází ze Střední Ameriky a jihu Severní Ameriky. V Evropě byla poprvé zaznamenána v září 1960 ve Francii. Od té doby se šíří i v dalších evropských zemích, nyní se s ní mnozí setkávají i v ČR.
Je dlouhá 15 až 20 mm. Hnízdečka si buduje v různých přirozených dutinách, např. v dutých stéblech rákosu. Jako potravu pro svoje larvičky loví různé druhy cvrčků a kobylek. Přepážky mezi larválními komůrkami vytváří z úkrojků trávy.
Kutilka obecná Sphex funerarius
od Hanka
čeleď: Kutilkovití - Sphecidae
Kutilka obecná (Sphex funerarius) je nápadný druh, až 22 mm dlouhý. V přírodě lze vidět dospělce od června do září. Samičky si vyhrabávají v písčité zemi šikmou chodbu s odbočkami se dvěma až čtyřmi plodovými komůrkami. Pro svůj plod samička vytváří zásoby - ochromené cvrčky a kobylky, obvykle 2 až 3 kusy kořisti. Často hnízdí hromadně a vytváří početné hnízdní agregace.
Dospělci získávají energii ze sladkého nektaru na květech.
Kutilka písečná Ammophila sabulosa
od Hanka
čeleď: Kutilkovití - Sphecidae
Kutilka písečná (Ammophila sabulosa) je štíhlá a dlouhá 14 až 24 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od května do září. Bývají aktivní pouze za slunečných dnů.
Dospělci často sají nektar na květech. Mohou sát nektar i z takových druhů rostlin, kde je nektar uložený hluboko v květu.
Hnízdečka pro larvy si buduje v zemi. Larvy zásobuje ochromenými housenkami, většinou lysými housenkami můr nebo píďalek. Druh kořisti se během sezony proměňuje, závisí na tom, co je kde v danou dobu k dispozici. Kořist dopravuje k hnízdu vlečením po zemi. Po zásobení komůrky samička hnízdo uzavírá a pečlivě zamaskuje vchod kamínky z okolí. Vchod často ještě upěchovává kamínkem drženým v kusadlech.
Kutilka polní Ammophila campestris
od Hanka
čeleď: Kutilkovití - Sphecidae
Kutilka polní (Ammophila campestris) se podobá kutilce písečné, ve srovnání s ní je výrazně menší. Je dlouhá jen 10 až 14 mm. Je mnohem vzácnější, v červeném seznamu je vedena jako zranitelný druh. Svým larvičkám nosí jako zásobu potravy do hnízdeček ulovené housenice pilatek. Samičky kutilky polní transportují kořist ke hnízdečku létáním.
Na zdejších fotografiích je sameček. Foto 3. 6. 2023 v Praze 6. Sameček sedí na květech vikve huňaté. Vikev huňatá je zde rozrostlá na více lokalitách.
(Světlé skvrny na hrudi kutilky jsou způsobené odrazem světla od lesklých chloupků.)
Kuželitka Coelioxys sp.
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Kuželitka (Coelioxys sp.) - popis rodu: V ČR žije 13 druhů kuželitek, které si jsou navzájem velmi podobné. Všechny druhy jsou hnízdní paraziti, zejména u svých příbuzných čalounicovitých včel samotářek. V závislosti na vývojovém cyklu hostitelských včel mají jednu nebo dvě generace do roka. Dospělci kuželitek se živí nektarem z květů, nektar sbírají pouze pro svou vlastní spotřebu.
Květolib včelí Philanthus triangulum
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Květolib včelí (Philanthus triangulum) je druh teplých lokalit a písčitých oblastí. Samičky jsou až 17 mm dlouhé, samci jsou menší, skoro poloviční. Má nápadné "vosí" zbarvení.
Na horním obrázku je samička, jak začíná vyhrabávat chodbičku ke svému budoucímu hnízdečku.
Letová aktivita květolibů je od května do září.
Často hnízdí koloniálně. Jako potravu pro larvičky loví živou kořist, nejčastěji dělnice včely medonosné, které ochromuje vpichem žihadla.
Kyjorožka Ceratina sp.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Kyjorožka modravá (Ceratina cyanea) a kyjorožka černoretá (Ceratina nigrolabiata) jsou dva navzájem podobné a vzhledově těžko odlišitelné druhy. Jsou to drobné samotářské včelky, jsou dlouhé jen 5 až 7 mm. Kyjorožka modravá je na teplých místech ČR hojnější, na našem území může žít téměř všude, ale nikde není příliš početná. Kyjorožka černoretá se k nám začala šířit od jihu teprve od 90. let 20.století, nyní se s ní lze setkávat na jižní Moravě.
Na nejteplejších lokalitách jižní Moravy se vzácně vyskytují také druhy kyjorožka zelenavá (Ceratina chalybea) a kyjorožka černá (Ceratina cucurbitina).
LUMCI - popis čeledi Ichneumonidae
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Lumci (Ichneumonidae) jsou čeledí, od které se v Evropě vyskytuje několik tisíc druhů, mnohdy navzájem těžko rozlišitelných. Důležitým rozlišovacím znakem je (mimo jiné) tvar žilek v předních křídlech.
Obvykle vynikají dlouhými tykadly, ta jsou zpravidla víc než šestnáctičlenná. Samičky některých druhů mají dlouhé kladélko. Zajímavostí je zvláštní připojení zadečku k hrudi.
Většinou to jsou paraziti larev a kukel hmyzu.
Dospělci často sají nektar na květech miříkovitých rostlin.
Lumci - podčeleď Anomaloninae Ichneumonidae - Anomaloninae
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Podčeleď Anomaloninae se dělí na dvě skupiny, a to na Anommalonini a Gravenhorstiini. Všichni jsou endoparazitoidi larev. Samičky těchto druhů lumků kladou vajíčka do larválního hostitele, ale hostitel potom pokračuje dál ve vývoji, úspěšně se i zakuklí. Mladí dospělí lumci pak vylézají z hostitelské kukly. Mají bočně stlačený zadeček, krátká křídla a žilky v předních křídlech nevytvářejí uzavřenou areolu.
Tribus Anomalonini - některé druhy lumků z této skupiny vyhledávají jako hostitele larvy brouků, některé druhy těchto lumků vyhledávají jako hostitele housenky motýlů.
Tribus Gravenhorstiini - lumci z této skupiny vyhledávají jako hostitele housenky motýlů.
Lumci - podčeleď Cryptinae Ichneumonidae - Cryptinae
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Podčeleď Cryptinae - zahrnuje největší počet druhů ze všech lumkovitých. Většina z nich se vyvíjí jako parazité housenek nebo kukel motýlů. Část druhů využívá jako potravu pro lumčí larvy kokony s vajíčky pavouků. Několik druhů parazituje v hnízdních komůrkách kutilek (Sphecidae).
Na horní fotografii je lumek ze skupiny rodů Cryptus: Podle kladélka je poznat, že na fotografii je "paní lumková". Fotografovala jsem ji v květnu 2019 v Praze v Dejvicích, v době, když začal kvést kerblík lesní. Byl to nápadně velký kus, a zaujal mojí pozornost svojí barevností.
Pravděpodobně se vyvíjí jako parazit v housenkách motýlů.